Cesta za snem

  • 27. 07. 2017 | zdroj: Reflex Reflexe
  • Zpráva

Kdyby se udělovala Nobelova cena za vůli, velkým kandidátem by se stal Heřman Volf. Člověk, jenž pohnul nejen sebou, ale i českým světem.

VŠESTRANNÝ SPORTOVEC Volf se před jedenácti lety zranil při sjezdu na malém kopečku v Herlíkovicích a ochrnul na obě nohy. Už v nemocnici si řekl, že zvítězí nad osudem a do roka a do dne stejný kopec sjede podruhé, což se mu podařilo na speciálně upraveném křesle s lyžemi (monoski). Tehdy začala jeho cesta za snem.


            O tři roky později dojel na ručně řízeném kole z Prahy pod Vítězný oblouk v Paříži. V roce 2013 opustil svoje zaměstnání designéra koupeobraz, len a společně s produkčním Tomášem Pchálkem založili neziskovku, která je postavena jinak než všechny ostatní. Na rozdíl od organizování uzavřených akcí pro postižené přišli s konceptem „Jedeme v tom spolu“, tedy zdraví i nemocní. Výsledkem byl nonstop závod družstev, kde spolu jezdí různě tělesně postižení lidé a zdraví. V tom je unikátnost celého projektu.


            Už pátý ročník startuje prvního srpna v pražském břevnovském klášteře a končí pátého srpna na Kampě. Mezitím musí 35 družstev se zhruba 300 cyklisty ujet minimálně 2222 km za 111 hodin, přičemž závodníci se střídají dnem i nocí a v každém družstvu musí být alespoň třetina lidí s nějakým handicapem.


            Tento nepřetržitý cyklozávod je současně zkouškou ze strategického myšlení. Každý tým má povinná stanoviště, jimiž musí projet, ale způsob cesty a střídání cyklistů jsou výhradně na úvaze družstva. Každý divák i účastník přitom mohou sledovat pohyb cyklistů na trati. Vzdáleně to může připomínat román Julesa Verna Závěť výstředníka, ovšem s tím rozdílem, že tady se sen stal realitou.