Swietelsky stavební buduje na dálnici D3 úsek z Bošilce do Ševětína

  • 23. 11. 2017 | zdroj: silnice-zeleznice.cz str. 0 Silniční infrastruktura Zuntych Zdeněk
  • Zpráva

„Jihočeská“ dálnice D3 konečně nabrala po letech tempo a už v září a říjnu mají být dokončeny další dva úseky Borek – Úsilné a Veselí nad Lužnicí – Bošilec. V první polovině roku 2019 pak i osmikilometrový úsek z Bošilce do Ševětína se čtyřmi mosty, dvěma nadjezdy a podchodem pro pěší, který staví společnost SWIETELSKY stavební ve sdružení s Metrostavem a Doprastavem s podílem rozdělení prací v poměru 45-45-10 procent.

„Celou stavbu provádíme ve sdružení v režimu „echte arge“, tedy „všechno společně“, říká Miloslav Jindra, hlavní stavbyvedoucí společnosti SWIETELSKY stavební, který touto stavbou žije už dva roky. Tak jako všechny úseky, i tento má svou „Achillovu patu,“ kterou je část u Bukovského potoka. Trasa zde prochází složitým geologickým podložím s vrstvami rašelin, které významně ovlivňují chování násypových těles.


Samotný průběh prací však Miloslav Jindra pokládá za uspokojivý, i když je stavba složitá a na její průběh má vliv i řada dalších subjektivních i objektivních věcí. Znovu se tak musí posuzovat a doplňovat, vliv mají i změny počasí u prováděných technologií. Po 18 měsících práce je ale výsledek patrný. Dokončeny jsou překládky inženýrských sítí, intenzivně se pracuje na mostních a vodohospodářských objektech, na polovině trasy tohoto úseku jsou položeny štěrkové konstrukční vrstvy a pokládají se asfaltové vrstvy. V létě byl převeden provoz ze silnice I/3 na obslužnou komunikaci II/603 v úseku od Horusic k Dynínu a zprovozněna nová křižovatka s částí přeložky komunikace na Dolní Bukovsko. „Tím jsme si uvolnili zbylé čtyři kilometry budoucí trasy a práce tam mohou plynule pokračovat,“ dodává Miloslav Jindra.„Vzhledem k tomu, že pro stavbaře právě letní měsíce představují vrchol sezony, nasazení celého týmu je maximální. Pracuje se sedm dní v týdnu, stále se něco operativně řeší, hlavně ve spolupráci s investorem a projektanty. To je pro zdárný postup stavby důležité. Zároveň se průběžně aktualizují harmonogramy a přizpůsobují organizační a technologické postupy. Dovolím si tvrdit, že s kolegy z realizačního týmu odvádíme tu nejlepší práci,“ říká hlavní stavbyvedoucí SWIETELSKY stavební.Připomíná přitom starou stavbařskou zkušenost, že všichni, kdo se do tak rozsáhlého projektu zapojují, na sebe berou i velká rizika. Proto pokládá úzkou a zodpovědnou spolupráci s firmami ze sdružení, tedy Metrostavem a Doprastavem, za klíčovou a oceňuje na ní flexibilitu a celkový tah na branku.


Získané zkušenosti chce společnost SWIETELSKY stavební uplatnit i na obchvatu Českých Budějovic, s jehož přípravou Ředitelství silnic a dálnic nyní finišuje. Současně běží výběrové řízení na zhotovitele obou úseků Úsilné – Hodějovice a Hodějovice – Dolní Třebonín, do něhož se v prvním kole registrovalo patnáct zájemců, až na jednu výjimku, vždy ve sdružení.„Naší velkou výhodou oproti té „armádě“ firem, které v Česku nemají vesměs kapacity, je skutečnost, že naše sdružení složené z firem Eurovia, Strabag, Metrostav a Swietelsky podniká v zemi dlouhodobě a mimo jiné se podílí i na čtyřech rozestavěných úsecích mezi Budějovicemi a Veselím. Máme zkušené odborníky, naši spolupracovníci jsou Češi, Jihočeši. Máme kapacity, jsme velcí zaměstnavatelé,“ říká František Fryš, jednatel SWIETELSKY stavební. Současně ale připouští, že tato nesporná hodnota rychle mizí, když je jediným kritériem výběrových řízení nabídnutá cena. „My nabídkovou cenu připravíme zodpovědně a racionálně. Ale cena je klíčová. Proto ani zkušenosti a kapacity nám nemusí pomoci, ale jako firma, která před čtvrt stoletím vznikla v Českých Budějovicích a stále zde sídlí a podniká, se nijak netajíme tím, že právě obchvat jihočeské metropole je pro nás jako místní firmu velkou výzvou,“ dodává František Fryš.Ten je přitom velkým kritikem zavedené praxe, kdy zadavatelé veřejných zakázek vezmou reálnou cenu, zkalkulovanou projekční firmou, a tu uměle sníží často i o více než dvacet procent. Nazvou ji cenou „expertní“ a při vypsání zakázky ji uvedou jako cenu vyhlašovanou či maximální. Reálně naceňující a kalkulující uchazeči pak přirozeně zjišťují, že se do ní nemohou vejít, neboť jejich nabídka bude vždy vyšší. „Někteří investoři si zkrátka myslí, že lze stavět skoro zadarmo a že ze stavebních firem „krev neteče“. K tomu pomohl i kdysi rozšířený a mnohokrát opakovaný nesmysl o českých „předražených“ či drahých dálnicích a silnicích,“ uzavírá František Fryš.