Nová rakouská tunelovací metoda

Ve druhé polovině osmdesátých let přicházela doba, kdy více než dvě desítky let užívané metody výstavby tunelu – štítování a prstencová metoda – dosáhly svého vrcholu a ve shodě s trendy okolního tunelářského světa bylo v podstatě nevyhnutelné, aby se do tuzemských podmínek etabloval nový přístup ke způsobu výstavby tunelů, který je nazýván jako Nová rakouská tunelovací metoda.

Na úvod se slovem zastavme u samotného názvu. Pro laickou veřejnost může být poněkud matoucí, proč je metoda „nová“, když má svůj počátek již v 60. letech dvacátého století. Pro odbornou veřejnost je kontroverzní, neboť ne všichni uznávají označení „rakouská“. Inu pokusme se poněkud rozplést význam názvu tohoto způsobu ražby tunelů.

Dlouhé dekády setrvával tunelářský obor v období tzv. klasických metod, které se vyznačovaly zajišťováním výrubu poměrně komplikovanou výdřevou, která byla v dalších fázích nahrazována kamennou, cihelnou či betonovou obezdívkou. Klasické metody se podle geologických podmínek lišily způsobem provádění a každý způsob byl označován podle místa svého vzniku – byly tak známy metody – Anglická, Německá, Belgická, Italská či Rakouská. V polovině 20. století se přístup k výstavbě tunelů začal měnit, rozvíjely se rovněž nové strojní technologie, ve větším měřítku se začalo užívat stříkaného betonu. Tento technologický vývoj otevřel dveře ke vzniku nového – avšak ve významu slova převratného či revolučního – způsobu provádění stavby tunelu. Proto je metoda dodnes jmenována jako nová. Byly to právě rakouští inženýři a stavitelé, kteří tomuto způsobu provádění dali teoretický přístup, shrnuli zásady jeho provádění a fakticky jej uvedli v život. Kritici namítají, že si přivlastnili postupy, které se v tunelářském průmyslu již celosvětově rozvíjely, a jsou státy, které pro metodu mají své vlastní názvy, které jsou prosty slova „rakouská“. A nakonec označení metoda. Slovo evokující pracovní postup či způsob provádění ani v tomto případě není zcela přesné. Nová rakouská tunelovací metoda je ve své podstatě teoretický přístup ke způsobu výstavby tunelů. Je postaven na 22 zásadách a v závislosti na geotechnických podmínkách a velikosti výrubu se provádění prací může různé měnit, přesto stále půjde o Novou rakouskou tunelovací metodu.          

Úvodem textu bylo zmíněno, že do té doby používané metody výstavby tunelů pražského metra již byly za svým vrcholem a tuzemští odborníci tak stáli před otázkami, jak kvalitněji, rychleji i levněji stavět nové tunely. Co nabídnout investorovi nového? Jak udržet a ochránit zbytek razičů, který může provádět tunelářské práce moderními technologiemi? Odpověď byla nasnadě – zavést do portfolia prací novou razicí metodu. Bylo třeba jen najít úsek metra, pro který by tato metoda byla vhodná. I s tou perspektivou, aby nabyté zkušenosti bylo možné plynule převést do ražeb silničních či železničních tunelů, jejichž realizace se ve velkém připravovala.

Vůbec poprvé byla Nová rakouská tunelovací metoda použita zkušebně na konci roku 1988. Jako vhodný objekt pro toto ověření byla vytipována stavba hygienické buňky na stanici Sokolovská (dnes Florenc). Celková délka raženého úseku byla 22 m a příčný řez podkovovitého tvaru šířky 5,20 m v počvě a výšky 4,60 m.