Dotunelovat

  • 22. 11. 2013 | zdroj: Hospodářské noviny, Petr Honzejk
  • Zpráva

Pražským tunelem Blanka se mělo už víc než rok jezdit. Je to ale pořád jen díra v zemi, navíc vyhloubená podle názoru primátora Hudečka načerno. Právní bitva magistrátu s Metrostavem může odložit dokončení největšího městského tunelu v Evropě o měsíce a kdo ví, jestli ne o roky.
Můžeme si stokrát myslet, že Blanka je tunel s velkým T, jenže troufneme si říci, že většinu Pražanů už tahanice mezi magistrátem a Metrostavem nezajímají. Chtějí, aby obtěžující stavba, ohrazená plachtami s iritujícími nápisy „Pražanům blíž“, už konečně byla hotová. Zajistit to je prvořadá povinnost současného vedení města v čele s TOP 09, pokud mu leží občané na srdci více než jeho předchůdcům z ODS, se kterými voliči po zásluze vyběhli.
Primátor Hudeček má pravdu, když říká, že Blanka je věrným obrazem Bémovy éry. Ovšem současně nemá právo přidělávat problémy lidem v okolí stavby a vlastně všem, kdo míří do Prahy autem. Jeho tweet „Prodám Blanku. Zn. Metrostav“ je stejně infantilní jako alibistický. Neseděl léta v kontrolním výboru pražského magistrátu? Co že mu smlouva přišla divná, až když se dostal k moci?
Konstrukce, kterou se primátor Hudeček snaží přinutit Metrostav ke slevám, je jistě zajímavá pro druhý semestr právnické fakulty v Olomouci, ale na její sílu se vsadit nedá. I opoziční Strana zelených říká, že Blanka se staví se souhlasem zastupitelstva. To zaneslo tunel do územního plánu, každý rok hlasuje o rozpočtu, v jehož výdajích tvoří Blanka podstatnou část. Není moc co řešit.
Pražský tunel ukazuje na nejhlubší problém české politiky. Cokoliv, co přesahuje jedno volební období, vždy přináší problém. Vytváří to atmosféru nedůvěry, která se rozlézá do celé společnosti.
I „čerství“ politici se učí, že buď mají vzít, co můžou, nebo pro jistotu nedělat vůbec nic, aby neměli problémy – jako třeba pražský exprimátor Svoboda, který je trestně stíhaný za Opencard, zatímco skuteční vinící ze staré gardy ODS, Bém a spol., jsou v klidu.
Obětí obojetného modu kořisti a strachu, ve kterém funguje česká politika, je veřejnost. Veřejný prostor je jako pražská Letná: protunelovaný, plný zejících děr. Děr, do kterých padají zbytky důvěry lidí v celý systém.