Kompletní dodávka sedmi kusů svařovaných nádrží pro energetické využití kondenzátů

  • 06. 12. 2013 | zdroj: Konstrukce, Ing. Tomáš Daníček
  • Zpráva

Provoz ocelových konstrukcí firmy Metrostav a. s., Divize 3 byl generálním dodavatelem sedmi kusů svařovaných nádrží. Tyto nádrže slouží firmě Biocel Paskov a. s. k úpravě a skladování kapalných médií a biomasy v čistírně odpadních vod. Biocel Paskov vyrábí viskózovou a sulfitovou buničinu, a protože chtěl energeticky využít kondenzáty, které v provozu vznikají, potřeboval přestavět podnikovou čistírnu odpadních vod.

Dvě nádrže B13 a B23 jsou určené pro anaerobní reaktory - obě měly objem 1 150 m3, vnitřní průměr přes 10 m, výšku hladiny téměř 15,5 m a montéři Divize 3 do nich osadili vnitřní vestavby nazývané Settlery - technologii ECSB nizozemské firmy HydroThane. Dvě nádrže B12 a B22 byly neutralizační - ty byly určeny pro stejnou výšku hladiny jako předešlé, ale jejich vnitřní průměr jen o něco málo převýšil tři metry a proto měly objem pouze 113 m3. Další dvě byly vyrovnávací - jedna B11 s objemem 1 500 m3 a druhá B14 641 m3. Poslední B15 byla zásobní nádrž pro biomasu. Měla vnitřní průměr 8,54 m a byla navržena na výšku hladiny 6,37 m.
Dvě nádrže B12 a B22 - neutralizační nádrže jsou celé dílensky zpracované, zbylé nádrže B13, B23 - nádrže reaktoru, B11, B14 -vyrovnávací nádrže, B15 skladovací nádrž na biomasu byli sestavené přímo na staveništi.
Všechny nádrže jsou z korozivzdorného materiálu. Materiál, který přijde přímo do styku s pracovním médiem (obal nádrže, hrdla, konstrukce pod technologické celky atd.) je jakosti 1.4571, ostatní materiál (vně nádrže - plošiny, žebříky) je jakosti 1.4301. Základním polotovarem pláště nádrže jsou plechy tlouštěk od 6 mm do 10 mm o formátu 8 000 mm x 2 000 mm. Tyto plechy byly v dílně naformátované na projektovaný rozměr 7 990 mm x 1 990 mm. Veškerý základní materiál, včetně přídavného materiálu byl dodán s atestem 3.1 dle EN 10 204. Při svařování byly použity tyto metody 111 (ruční obloukové svařování obalenou elektrodou), 135 (plnou elektrodou v aktivním plynu) a 136 (plněnou elektrodou v inertním plynu) podle ISO 4063.
Nádrže jsou osazené na mohutný 1,25 m vysoký, železobetonový základ, ten je založen na pilotách.
Na stavbě sestavované nádrže, ač jsou různých rozměrů, byly realizovány obdobným způsobem. Na vodorovném, železobetonovém základě je dno nádrže poskládáno s plechů tloušťky 6 mm. Jednotlivé dílce dna jsou k sobě svařeny na podložném pásku na plný průvar. Pro svařování dna byl použit svařovací automat. Na pláště nádrží byly použity plechy skroužené v dílně na předepsaný rádius. Pro stavbu pláště byly použity speciální přípravky z nerezového materiálu. Svařování vodorovných svárů bylo provedeno pomocí svařovacích automatů, svislé sváry byly svařovány ručně metodou 111. Pro zabezpečení vhodných klimatických podmínek (zabránění proudění vzduchu do sváru) byly na stavbě použity ochranné boudy.
Vzhledem k tomu, že výšky nádrží se pohybují v rozmezí od 6 m do 15 m jsou pláště vyztužené svařenými, vodorovnými prstenci na vnějším povrchu. Plášť nádrží B13 a B23 je navíc vyztužen proti boulení svislými žebry. Toto ztužení pláště bylo na plášť osazováno postupně, jak nádrže rostly vzhůru. Stěny jsou na vrcholu ukončeny závěrným úhelníkem. Kuželovité střechy jsou navržené tak, že konstrukce (I a U profily) je vně pláště střechy. Dílensky sestavených dílce byly na stavbě osazeny na speciální konstrukci mimo nádrží. Po sestavení a svaření do jednoho celku byly střechy zvednuty do pozice a následně přivařeny k závěrnému úhelníku. Nádrže reaktoru jsou navíc vybaveny technologickými celky tzv. Settlery. Pro jejich osazení do nádrže bylo nutné uvnitř nádrže namontovat mohutnou, podpůrnou konstrukci ze svařovaných I - profilů. Na rozdíl od, na stavbě sestavených, nádrží se nádrže B12 a B22 sestavovali v dílenském prostřední ve vodorovné poloze na polohovadlech. Pro udržení kruhovitého tvaru pláště nádrže byly při sestavování použity tzv. Hvězdné brány.
Tyto nádrže o shodných rozměrech (průměr 3 m a výška 15 m) byly na stavbu dopraveny nadrozměrnou dopravou a následně byly do pozice osazeny pomocí dvou jeřábů.
Všechny nádrže jsou vybaveny přístupovými plošinami v několika výškových úrovních.
Po ukončení montážních prací byly nádrže podrobeny hydrostatickým testům na přetlak i podtlak.
Na závěr proběhla procedura zvaná moření a takzvané pasivace, což je procedura, která obnovuje ochranu povrchu základního materiálu a svarů tak, aby byla celá konstrukce korozivzdorná.