Evropský unikát. V Prunéřově mění kotel poprvé novou metodou

Metrostav vyvinul hydraulický postup výměny elektrárenských kotlů, chce s ním do Evropy Kadaňsko – Unikátní a dosud nikde nevyzkoušený postup výměny kotlů zažívá v současných dnech Elektrárna Prunéřov II. Pracovníci Metrostavu údajně jako jediní v Evropě poprvé nepoužili jeřáby, ale vsadili na hydrauliku. Zcela novou metodu si Metrostav nechává v těchto dnech patentovat. Nový postup má šetřit čas i budovu Nový stavební postup má hlavně ušetřit budovu drastických zásahů a umožnit běžné fungování v okolí. „Při klasické vyměně velkých elektrárenských kotlů se běžně využívají jeřáby, které odmontují střechu a kotel začnou postupně rozebírat skrze vzniklý prostor, to ale přináší řadu komplikací,“ uvedl Daniel Riedl, vedoucí projektu. „Jde o to, že tato metoda je poměrně destruktivní, jeřáb k tomu ještě zabírá hodně místa a v jeho okolí nelze pracovat. Řekli jsme si, že to určitě musí jít i jinak, a tak se zrodil nápad.“ Řešení spočívá v tom, že při výměně firma použila závěsné rošty, na které pracovníci upevňovali po sobě různě velké části kotle. Rošty pak postupně vytahovali nahoru, dokud nebyl celý kotel hotov. Vše je o hydraulice Metrostav se pro tento projekt inspiroval v elektrárně v Ledvicích, kde se používaly hydraulické lisy, nicméně pro trochu odlišné práce. „Napadlo nás hydraulickou techniku použít pro celý proces výměny kotlů. Díky tomu lze demontovat starý kotel a instalovat nový bez nutných zásahů zvenčí. Naše metoda je tak unikátní především v tom, že jsme střechu kotelny nesundávali, namontovali jsme místo toho pomocné konstrukce, na které jsme posadili lisy. Kotel jsme rozřízli na tři části a ty jsme pomocí hydraulických okruhů spouštěli a dole na zemi dále řezali. Následně stejným způsobem, ale obráceně, probíhala montáž,“ popsal Riedl. Uvedený postup má být podle všeho unikátní v tom, že kvůli vynechání rozměrných jeřábů lze v okolí budovy jinak normálně pracovat, a tak obnova kotelny zásadně neomezuje jiné práce. Do budovy navíc neprší a údajně celkově vyžaduje méně zásahů do stavby. Ačkoliv Metrostav sice střechu nesundal, tak možnost demontáže části budovy využil při instalaci 5 menších nádrží, která trvala 3 dny. Do vzniklého otvoru ve stěně se ve výšce jeřábem posadily celé nádrže na visuté kolejnice, po kterých je pracovníci dál dopravili na místo. Porodní bolesti stavbu neminuly První „ostré“ vyzkoušení nového stavebního postupu se ale neobešlo bez problémů. Samotný několik desítek metrů vysoký kotel se při zahřátí může roztáhnout až o necelých půl metru, tudíž musí být zavěšen. Takový způsob uchycení ale může při stavbě a manipulaci zaskočit: „Měli jsme k dispozici 3D počítačový model starého kotle, který sice dobře znázorňoval rozložení vah, ale jaksi už nepočítal s usazeninami, které se během provozu uvnitř tvoří. To pak vedlo k tomu, že když jsme stávající kotel odmontovávali, tak se naklonil a udeřil do konstrukce. Nic vážného se nakonec ale nestalo.“ Mosty ani tunely nevadily Přestože celková hmotnost kotlů se i s příslušenstvím pohybuje kolem 16 800 tun a každý má na výšku zhruba 60 metrů, tak při jeho dopravě nenastaly žádné závažnější komplikace. Kotle se na elektrárnu dopravují po dílech, největší z nich měl skoro 30 metrů. Světová metoda? Proč vůbec Metrostav přišel s novou metodou? „Je jasné, že životnost elektráren je omezená a jejich komplexní obnova je časově náročná a složitá záležitost, která se víceméně provádí všude stejným způsobem. Chtěli jsme tak přijít s něčím, co bude inovativní a efektivnější a co nám i do budoucna umožní ucházet se o rekonstrukce zahraničních elektráren,“ říká Daniel Riedl.