Kdyby klapla opravdu velká zakázka na podmořský tunel, vykoplo by nás to do světové tunelářské ligy
Aleš Gothard začínal v Metrostavu jako projektový manažer první zakázky firmy na Islandu. Dnes šéfuje celému podnikání ve Skandinávii. „Kdyby vyšla zakázka na podmořské tunely, vykoplo by nás to do světové tunelářské ligy,“ říká.
* Proč se Metrostav rozhodl jít na Island už v roce 2006, kdy u nás byly ještě stavbařské žně?
Patrně někdo prozíravý usoudil, že to tak nemusí být navždy. Z technického hlediska jsme si chtěli osvojit jinou technologii ražby – tzv. Drill & Blast –, která se u nás nepoužívá. Ta je založená na tom, že hornina je v podstatě samonosná. Zjednodušeně řečeno hornina se navrtá, rozpojí trhavinou, vytěží, zasvorníkuje a jede se dál.
* Hned na prvním tunelu jste ale dostali „nefalšovanou islandskou sprchu“. Jaké jste měli ztráty?
Tenhle projekt nedopadl nijak zvlášť dobře. Ale záleží na úhlu pohledu. Z hlediska vstupu do Skandinávie to byl pilotní projekt, který se byť za cenu jednorázové ztráty dost vyplatil. Dnes jsme rádi, že jsme tenkrát vydrželi. Díky tomu máme zakázky v Norsku, ve Finsku a ve Švédsku. Při ražbách na Islandu nepřekvapí pouze geologie, ale také voda. My jsme po pár metrech ražby na prvním tunelu věděli, že je něco špatně. Narazili jsme na tak silné přítoky vody, že znemožňovaly ražbu. Prakticky neustále jsme museli injektovat – vytlačovat pronikající vodu chemickými materiály, protože cement nehydratoval. Projekt předpokládal 450 kilogramů injektáži, my jich tam nakonec použili 600 tun.
* Jak se k tomu postavil investor?
Ve Skandinávii se stejně jako u nás používají měřené kontrakty. Naceníte jednotlivé položky rozpočtu, a když se v průběhu stavby ukáže, že je něco jinak, než investor předpokládal, na Severu je jedno, že se položka použije dejme tomu 600krát, a v projektu byla dvakrát. Nikdo vás za to nepopotahuje. Když ale některou položku oceníte špatně, můžete prodělat kalhoty. Investor se ale obecně ve Skandinávii snaží, aby projekt dopadl dobře, a nechce stavební firmu zlikvidovat.
* Vy jste šel do Metrostavu, protože jste chtěl jet na Island?
Na pohovor jsem šel na divizi dvě a pět. Na té mi řekli, že je místo na Islandu. Nějakou dobu jsem studoval ve Finsku a ve Francii, uměl jsem anglicky, možná proto po mně sáhli.
* Na Islandu máte práci ještě tak půl roku. Kam půjdete dál?
To se uvidí. Příští týden budeme podávat nabídku na některé úseky dalších 14 kilometrů podzemky ve Finsku. Finové se rozhodli prodloužit metro, které naváže na 28kilometrové tunely do Espoo, což byl před pár lety největší infrastrukturní projekt v Evropě. Tam jsme měli tři zakázky. Bydlel jsem tenkrát v Helsinkách přímo nad přístupovým tunelem, který se razil v žule. Ta je zvonivá… Cvičené ucho dokonce pozná, kolik kladiv vrtačky pracuje. I doma jsem věděl, kdy naši dovrtali a kdy střelili… V Norsku teď zahajujeme další tunel. První část bude ražena v ledovcové moréně, což bude hodně špatná geologie. Tam dokážeme uplatnit i znalosti metody NRTM, kterou Norové moc neumějí. My ji v Česku používáme běžně. Je určena pro nestabilní horniny, což je u nás ve většině případů. V Norsku máme vyhlídnutý ještě jeden tunel úplně na severu. A na Islandu se bude v listopadu vypisovat velká zakázka za 50 milionů eur na hydroelektrárnu, která bude kompletně pohřbena v kopci.
* Jaký objem práce má už vlastně divize tunelů v zahraničí?
Už skoro polovinu. Skandinávie nám přináší stabilitu. Metrostav má 400 tunelářů a jednu dobu jich byla polovina doma za 60 procent mzdy. Dnes mám pocit, že je ve Skandinávii tolik příležitostí, že nemáme kapacitu soutěžit všechno. I když se ale začnou vypisovat tunely u nás, Sever opustit nechceme. Už tu máme jméno. Investor v Norsku, než podepsal kontrakt, volal na Island a ptal se na nás… Jeden norský konzultant nás teď dokonce doporučil pro opravdu velkou zakázku na podmořský tunel. To bylo hezké… Místní firma o celkovém počtu 80 zaměstnanců dělala výběrové řízení mezi největšími evropskými tunelářskými firmami na to, se kterou půjde do konsorcia. A poptali i nás. Smáli jsme se, ale pro formu jsme tam s kolegou zaletěli. Nějak jsme si padli do oka, vybrali si nás. Majitelé Metrostavu nám dali zelenou. Kdyby tohle klaplo, vykoplo by nás to do světové tunelářské ligy.
Blanka je spíše než předražená stavebně zbytečně draze navržená. K větrání v Blance slouží kupříkladu obrovská podzemní kaverna, do níž by se vešel několikrát Chrám svatého Víta.
Sever neopustíme
11. 10. 2015
zdroj: Euro Report Hana Boříková
Napsali o nás