Viktorie mění taktiku. Musí se poprat se skálou

Štítu, razicímu jižní tubus železničního tunelu, zbývá urazit poslední kilometr PLZEŇ Přibližně za dva měsíce by měl zvládnout razicí štít Viktorie poslední kilometr jižního tubusu železničního tunelu mezi Kyšicemi a okrajem Plzně. Hotovo je 3170 z celkových 4150 metrů tunelu. Jenže pár následujících dnů se tunel neprodlouží ani o centimetr. Technici totiž mění v hlavě stroje všechny řezné nástroje, protože měkčí břidlice pospojované jíly jsou minulostí. Teď začne štít prorážet tvrdou skálu - spilit - pod vrchem Chlum. „Samotné řezné nástroje jsou už vyměněné, ale teď děláme úpravy přímo za hlavou. V měkčích horninách se takzvaná rubanina dopravovala na spodek stroje a pak šnekovým dopravníkem na pásy, jež ji vynášely ven před tunelový portál. Tak to ale ve skále, takzvaném hard rocku, používat nemůžeme. V něm se rubanina musí dostat do středu stroje a pak je speciálními velkými lopatami předávána na pásové dopravníky,“ vysvětlil šéf razičů Štefan Ivor z Metrostavu. MF DNES se včera měla možnost dostat do nitra tunelu i stroje, který budoucí nejdelší železniční tunel v zemi razí. Jak to v podzemí vypadá? Z tisíců speciálních betonových profilů Viktorie sama skládá ve vyražené hornině betonové prstence. Jeden dokončí, mohutné písty se opřou o poslední prstenec a hlava vyrazí další dva metry tunelu. Pak se stroj zastaví. V přesném pořadí pak seskládá další prstenec, mezi něj a horninu je vpravena speciální hmota, stroj s mohutnými písty vyrube další dva metry tunelu, a vše se znovu a znovu opakuje. Podzemím v „kabrioletu“ K dopravě novinářů nitrem tunelu použili stavbaři vozítko s řídicími stanovišti na obou jeho koncích, kterým normálně převážejí části betonových prstenců. Jen místo betonů tam jsou lavičky. „To je náš tunelový kabriolet,“ řekl s úsměvem stavbyvedoucí Václav Anděl. Pod vrcholem tunelu vede roura, která žene ke stroji čerstvý vzduch od kyšického portálu. Podél hotového úseku jsou řady trubek, kabelů, světel i různých plošin. Po pravidelných vzdálenostech jsou na stěnách cedulky s informací o vzdálenosti od začátku tunelové roury. Posledních asi 400 metrů už není tunel rovný jako přímka, ale stáčí se doleva. Brzdíme. Před námi se objevuje zadek štítu Viktorie. Viktorie je dlouhá téměř 120 metrů a váží 1800 tun. Projít v tunelu od jejího konce až na začátek znamená zdolat spoustu schodů a schůdků kolem uzavřených a různě hučících skříní. Řídicí pracoviště operátora je zhruba 30 metrů za razicí hlavou. Muži, který celý kolos ovládá pomocí tlačítek, říkají pilot. Před sebou má mnoho monitorů, tlačítek, telefon. „Protože je tu i řada kamer, vidí na mnoho míst ve stroji, kde se co děje. Jak to vypadá na pásovém dopravníku. Na jednom z monitorů má i navigaci, na které vidí, jestli se stroj pohybuje přesně podle plánu,“ vysvětlil Štefan Ivor. Po chvíli se přesouváme přímo k razicí hlavě. Nejprve je v průhledu pod stropem tunelu vidět přilba muže, který pracuje se zvedákem. Blížíme se přímo k razicí hlavě. Z jejího nitra jsou slyšet lidské hlasy, občas se ozve bouchání. Před námi jsou malá opanceřovaná dvířka. Jeden muž s bezpečnostní přilbou a v reflexní vestě se jimi protahuje a nabírá velké množství šroubů s maticemi. Po chvilce zase mizí uvnitř. „Moc se dovnitř nenaklánějte, ať vám něco neupadne na lidi dole v razící hlavě,“ upozorňuje stavbyvedoucí Václav Anděl. Přímo před námi je vidět mezi červenými profily razící hlavy tmavý kousek skály. Na dálku je lesklý. Když na něj dopadne ostřejší světlo, jsou na něm vidět proužky. Ty jsou od řezných nástrojů. „Uvidíme, jak skála bude tvrdá a abrazivní, jak často budeme muset měnit řezné nástroje na hlavě,“ říká Štefan Ivor. Asi za dva měsíce by chtěli s Viktorií dojet pod vrchem Chlum až k budoucímu plzeňskému portálu. Místy budou až 90 metrů pod povrchem. „Nejtenčí nadloží bylo poměrně nedávno, když jsme byli pod silnicí do Bukovce. Tam nad námi bylo asi 9,5 metru. Hlava razicího štítu má průměr bezmála 10 metrů,“ připomněl Ivor. Až se Viktorie dostane na kraj Plzně, technici rozeberou razicí hlavu a převezou ji zpátky do Kyšic, odkud začnou ražbu severního tubusu. Zbytek stroje do Kyšic odcouvá už hotovým tunelem.