Snažíme se vyvarovat ponorkové nemoci, říká Gothard

* Proč Metrostav už řadu let zkouší štěstí v severských zemích?

Hlavním důvodem je, že doma chybějí infrastrukturní projekty. Na sever jsme proto vyrazili, abychom udrželi obrat a nezmenšovali společnost.

* Setkáváte se tam s nějakou diskriminací zahraničních firem?

Obecně se dá říci, že nás v zemích severní Evropy přivítali, diskriminaci nepociťujeme. Jen jedinkrát jsme se setkali s něčím, co by s ní mohlo hraničit. Ale není to nic potvrzeného.

* Můžete to rozvést?

Chtěli jsme se ucházet o velký projekt na Faerských ostrovech. Byla to ražba asi dvaceti kilometrů podmořských tunelů. Tam jsme pravděpodobně přešlápli čáru. Norské firmy, které tradičně razí na Faerských ostrovech, myslím si, zapůsobily na investora a jeho konzultanty a z té soutěže nás vyšachovaly. Ale když podáváme nabídky na střední projekty do miliardy korun, nepociťujeme ústrky.

* Je třeba znát místní jazyk, nebo vystačíte s angličtinou?

Všechny kontrakty se podepisují v jazyce dané země. Zároveň je to oficiální smluvní jazyk projektu, takže veškeré kontrolní dny a meetingy probíhají v případě projektu helsinského metra ve finštině. Musíme proto zaměstnávat překladatele. Po tuneláři asi nemůžete chtít, aby se kvůli dvouletému projektu naučil finsky.

* Má to personální zajištění i další specifika, pokud jde o dělníky?

Vždy usilujeme o to, abychom do zahraničí vysílali týmové hráče. Lidi, na které se můžeme spolehnout a víme o nich, že ve firmě patří k nejlepším. Často pracujeme ve velmi odlehlých místech, kde spolu musíme vydržet i osm týdnů. Snažíme se vyvarovat nějaké ponorkové nemoci.

* Jak dlouho jste ty party ladili?

Řekl bych tak dva až tři roky. Nyní víceméně pracujeme se stabilním obsazením. Nějaká fluktuace zaměstnanců je, protože chlapi stárnou a odcházejí do důchodu, ale teď není problém sehnat za ně mezi zaměstnanci Metrostavu náhradu. Uvidíme, jak to bude do budoucna.

* Nedávno jste podepsali smlouvu na stavbu tunelu na západě Islandu, téměř v pustině.

Je to tunel v oblasti západních fjordů, které jsou poměrně izolované. Zvláště velká izolace bude trvat prvních osmnáct až dvacet měsíců, kdy budeme razit z úplně opuštěného fjordu směrem k méně opuštěnému, kde žijí tak čtyři stovky lidí. A měli bychom tam přežít minimálně jednu zimu, přičemž ta zima trvá nejméně sedm měsíců.

* Jak tam vyřešíte zásobování?

Ze smlouvy vyplývá, že investor by se měl pokusit otevřít cestu, která vede do toho opuštěného fjordu, jednou za měsíc. Ale jistota to není. Proto tam postavíme obrovské skladovací prostory, budeme tam mít betonárku, sklad na pět set tun cementu, abychom byli schopni vydržet velkou část zimy a nebyli úplně odkázáni na to, jestli se cesta otevře, nebo ne. Chlapi v tom zimním období budou muset jezdit domů lodičkou a letadlem.