Z Prahy do Bratislavy napříč čtrnácti kraji… aneb Metrostav handy cyklo maraton 2016

Rok je opět pryč a tým cyklistických nadšenců AZ - Pokorny byl opět na startu jednoho z největších sportovněintegračních projektů současnosti. Handy cyklo maraton je postaven na jednoduchém konceptu. Dáte dohromady čtyř nebo osmičlenný cyklistický tým, jehož součástí musí být minimálně jeden člověk s jakýmkoli handicapem. Postavíte se na start a štafetovým způsobem zdoláte trasu dlouhou 2222 km, a to v časovém limitu 111 hodin. Takto jednoduše nám závod prezentovali naši muži před třemi roky asi týden před startem a myslím, že sami moc dobře nevěděli, do čeho se pouští. Mysleli jsme si, že přijedou zbití, unavení a přesvědčení, že už nikdy více… Ó, jak jsme se mýlili. Dosáhli úžasného 3. místa, ale to asi nebyl ten hlavní popud, že už v cíli hlásili: „Příští rok jedeme znovu.“ Získali prý velké množství zážitků, objevili v sobě skryté rezervy, avšak závod je hlavně obohatil o spoustu nových přátel. Start v loňském roce nás tedy nikoho nepřekvapil, velkou novinkou ale byla aktivní účast Pavla - patrona, pro kterého se jel první ročník. Mladého člověka, kterého neznámá infekce míchy posadila na vozík. Poctivě trénoval a za rok byl právoplatným členem týmu. Novým patronem druhého ročníku byl Lukáš, mladý muž se zrakovým postižením. Tým opět fungoval jako na drátkách. Pro představu - trasu si každý tým tvoří sám. Plánování, navigace, orientace, taktika pro střídání a přesuny tvoří minimálně polovinu úspěchu. Týmy dostanou itinerář se stanovenými průjezdními body. Jaké cesty zvolí k jejich dosažení, přitom záleží na každém z nich! Byl to opět boj. Štafetovým kolíkem je GPS tracker, jenž neustále vysílá informace o poloze, která se v reálném čase vykresluje na mapě. To dává závodu nový rozměr, protože nejen samotní cyklisté, ale i stovky dalších příznivců na tabletech, počítačích a mobilech mohou neustále sledovat konkurenci i samotný tým. Druhý ročník závodu s našimi kluky s sebou strhnul velké množství fanoušků AZ -týmu a několik probdělých nocí jsme strávili neklidně přilepeni k obrazovkám s poskakujícím panáčkem.... Cíl se přiblížil rychle a AZ tým se dvěma handbikery se umístil na skvělém 2. místě! Kam až to může jít? Vyvstávaly otázky. Nadšení střídaly obavy, co přinese příští rok? Je to výzva, ale zároveň i jakási nejistota…dáme to opět? Naštěstí zde funguje i druhá strana závodu, a to je hlavně vzájemná spolupráce, integrace, respekt a hlavně přátelství… Bylo rozhodnuto: JEDEME! Za vším hledej ženu! Jak jsem již zmiňovala, každý tým jede závod pro člověka po úrazu či nemoci. Smyslem je ukázat, že nehandicapovaní a handicapovaní mohou společně tvořit jeden fungující tým, který má šanci obstát i v podmínkách extrémního závodu. Poprvé to tedy byl Pavel, kde se znovuzačlenění do sportovního života povedlo na 100 %. Druhý ročník patronoval Lukáš - i tady závod nastartoval sportovní vášeň, pořídili s tátou dvoukolo a brázdí silnice Moravy spolu a s nadšením. Třetí ročník tedy potřeboval změnu a tou byla patronace Hanky Všetulové z Moravského Krumlova - 1. dámy AZ týmu. Hanka ve 13 letech při autonehodě utrpěla poranění mozku, které ji upoutalo na invalidní vozík. V době po úrazu se v léčebně Košumberk aktivně účastnila soutěží ve sportu zvaném boccia. V současné době je pro ni aktivní sport dosti náročný. Naše výzva ji ale potěšila, díky ní se ke sportu vrací - i když prozatím v roli pozorovatelky a její stálý úsměv na tváři byl hnacím motorem. V prvních třech ročnících byly průjezdními body handy cyklo maratonu centra následné pomoci. Povinné průjezdní body tvořily rehabilitační ústavy, spinální jednotky, speciální školy nebo lázně. V letošním čtvrtém ročníku bylo přizváno všech 14 krajů České republiky, které si zvolily dva průjezdní body. Jeden spojený s historií a jeden se sportem (pro náš kraj to byl zámek Lednice a Pasohlávky). Během závodu proběhly i časovky týmů, jednotlivců a vrchařská prémie. Tým AZ - Pokorny startoval svůj třetí cyklo maraton 2. 8. 2016 ve 13.36 hodin od Pražského hradu se startovním číslem 36. Hned od prvního dne chlapi nastoupili s dravostí, ale i se zkušenostmi z minulých ročníků. Během pár hodin se probojovali na přední pozice a den za dnem, noc za nocí stahovali i poslední týmy, které by se měly poprat o umístění. Poslední dva dny a noc to bylo stále tělo na tělo s týmem RAAM - skupinou nadšenců, kteří absolvovali i nejdelší cyklistický závod napříč Amerikou - soupeř opravdu silný. Jejich handicapovaný cyklista má protézu na horní končetině, takže jim odpadly složité situace při střídání s nakládáním handbiků. V našem týmu se toto střídání násobilo dvěma. Únavy a vyčerpání přibývalo, hrálo se o minuty, ale i tady se projevila úcta jednoho týmu k druhému a sportovní duch, kdy si týmy navzájem předaly informace například o uzavírce na silnici a podobně. Byl to boj, kluci makali do posledního dechu, provázel je Hančin úsměv, podporovali jsme je nejen my - jejich nejbližší, ale nabalilo se tolik dalších fanoušků… Šířily se fotografie z průjezdních bodů, občerstvovacích stanic od přátel z druhého konce republiky, podporovaly se i týmy navzájem. Bohužel se závodu nevyhnula ani tragédie, kdy jeden ze závodníků dal závodu doslova celé své srdce, a nedalo se zabránit ani zraněním při střetu cyklistů s motorovým vozidlem. Při takovýchto zprávách nám tuhla krev v žilách. V pátek jsme propočítávali, kdy tak mohou projet cílem a kdo to tedy bude? Odhady padaly na 16. hodinu. Natěšeně jsme je i s Hankou očekávali v cíli, ikonky AZ i RAAM se na mapě stále překrývaly, aby nakonec RAAM projel cílem první, tým AZ pouhých 6 minut za ním. Což je přeci vítězství!!! Kluci startovali o 21 minut později. Na trase dlouhé 2222 km opravdu rozhodovaly minuty. Nezapomínáme však, že vítězové jsou všichni, kdo se závodu účastnili! Gratulace, smích, objímání a šampaňské! Myslíme na kamarády v ostatních týmech, některé čeká ještě jedna dlouhá noc, do limitu 111 hodin je stále daleko. V sobotu se všichni scházíme ke slavnostnímu vyhlášení na Vítězném náměstí v Praze. Atmosféra je skvělá, poslední týmy dojíždí přímo během programu a všichni jsou vítězové. Jsou prostě skvělí, obětují pohodlí, nasazují doslova vlastní život pro někoho druhého, překonávají sebe sama. Dlouho do večera se ozývá veselí spousty nadšenců, pro které sport a lidé kolem něco znamenají, a já už občas zaslechnu větu „Tak co, za rok zase?“ V Praze to pro nás ale neskončilo, už na konci září se opět sejdeme ve velkém i s rodinami na zážitkovém víkendu v Poslově Mlýně v Doksech u Máchova jezera. Jede s námi i naše 1. dáma Hanka i oba patroni z minulých ročníků s rodinami a těšíme se, že si víkend všichni společně užijeme. Prostě - JEDEME V TOM VŠICHNI!