TROUBENÍ NA POPLACH

  • 06. 11. 2014 | zdroj: Reflex - Rozhovor - BOHUMIL PEČINKA
  • Zpráva

Jsou lidé vlivní, vlivnější a pak ti, co skutečně rozhodují.
Mezi těch několik patří JIŘÍ BĚLOHLAV (64), prezident Metrostavu, největší české stavební firmy. Režimy a politici přicházejí a odcházejí, jen Bělohlav zůstává a už jedenačtyřicet let ryje svou profesní brázdu. Na veřejnosti se zásadně neobjevuje, rozhovory nedává, VIP večírky nenavštěvuje a fotit se odmítá i do firemních novin.

PŘESTO SE v jeho pražské centrále tísní fronty stavařů a politiků všech úrovní, kteří chtějí slyšet jeho názory. A možná právě proto jej odborná veřejnost označuje za neoficiálního ministra stavebnictví. Rozhovor pro Reflex dva roky odmítal a nakonec souhlasil jen proto, aby „zatroubil na poplach“, jak sám říká.

* Proč?

Situace na českém stavebním trhu není dlouhodobě dobrá a dnešní vláda ji některými svými kroky ještě zhoršuje, což může mít hrozné dopady na české hospodářství. Index stavební produkce klesá už od roku 2008 a Česká republika je výrazně pod evropským průměrem. Na rozdíl od mnoha zemí Evropské unie se naše situace vůbec nelepší a já se obávám, že dojde k dalšímu propadu.

* Čím bude způsoben?

Ohromným chaosem na ministerstvu dopravy a jeho organizacích, jako Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC), jež patří mezi největší zadavatele veřejných stavebních zakázek. Zažil jsem už hodně, ale takovou neschopnost připravovat nové projekty nikdy v životě. Jsou to absurdně nečinné instituce. Někdo už musí říct, že se z toho stává vážný ekonomický problém. Mně osobně nejde o politické hry s cílem odvolat ministra Prachaře. Jen troubím na poplach, aby nedošlo k hlubokému propadu celého odvětví.

* Jak se to projevuje?

Frekvence výměny manažerů je tak rychlá, že se tam nedá mluvit o žádné koncepci, natož strategii. Odcházejí odtud desítky odborníků i ze středního managementu, protože v takovém prostředí se nedá pracovat. A výsledek? Velké projekty se nerozjíždějí, přestože na ně jsou peníze.

* Projekty jakého typu?

Například úseky nových dálnic, které dnešní vedení ŘSD prostě nedokáže vypisovat. Moje firma se s tím dokáže nějak vypořádat, protože máme hodně zakázek od soukromých subjektů a také stavíme po celé Evropě. Diletantismus ministerstva dopravy však těžce zasáhne stavebnictví jako obor, jenž táhne ekonomiku.

* Jak se s tím vypořádala vaše firma?

V minulosti jsme měli rozpracovaných ročně kolem 130 projektů. Nyní máme rozdělaných několik set menších, abychom naplnili naše kapacity. Nedostatek českých možností nás zavedl do zahraničí, takže stavíme ve Finsku, v Polsku, Bělorusku, na Slovensku, dále v Maďarsku, Srbsku, Německu, ve Švédsku, v Norsku a na Islandu.
Říkám to proto, abych naznačil, že to moje troubení na poplach není volání na obranu Metrostavu. Tyhle názory mě mohou u státu spíše poškodit. Chci zde nahlas říct, že náš stavební byznys je špatný cestovatel a ne všichni mohou vyjíždět do zahraničí. Vývoz strojů s sebou přináší velká rizika, a proto se největší světové stavební firmy snaží mít core byznys na domácích trzích.

* Vraťme se k ministerstvu dopravy. Myslíte si, že ministr Prachař (ANO) svůj resort neřídí jako firmu?

Firmy mohou být řízeny dobře a špatně. Tohle ministerstvo je tím druhým případem.

* Nepadl s ministrem Prachařem mýtus posledních let, že dobrý soukromý podnikatel musí být automaticky dobrým ministrem?

Dělat na ministerstvu je úplně jiný typ práce než v soukromém sektoru. Takový ministr by se měl vyznat v řízení státní správy nebo to dopadne tak, že svou prací ohrozí českou ekonomiku. Ministr musí být navíc obklopen odborníky. Tady každý nový ministr dopravy předchozí experty vyrazí a nacpe si tam své kamarády, kteří se musí řemeslo učit od začátku. No a když si ho v lepším případě osvojí, přichází další ředitel, obklopený jinou družinou.

* Lidé z projekčních firem tvrdí, že dnes se téměř „nekreslí“, z čehož vyvozují, že se za rok dva nebude příliš stavět.

Tomu bych věřil, protože projektanti jsou první na řadě, kteří tento efekt pociťují. V krátké době to pocítí i další firmy.

* V jak krátké době?

Podívejte, v českých médiích se dnes pořád píše, že hospodářskou krizi máme za sebou. Moje stavařské zkušenosti mi napovídají, že další vlna krize teprve přijde. Od roku 2008 se snížil počet zaměstnanců ve stavebnictví o padesát tisíc a bude hůř.

* Jak hůř?

Propouštění se bude týkat možná desítky tisíc lidí.

* Ministr Babiš ovšem tvrdí, že peníze na projekty jsou. V čem je problém?

Je to pořád o tomtéž. Situace na Ředitelství silnic a dálnic je zlá. Nezůstal tam kámen na kameni a do toho nastoupila provizorní paní ředitelka. Práce na projektech tam totálně zamrzly.

* Myslíte si, že v čele Ředitelství silnic a dálnic by měl být spíš člověk z oboru?

Musí to být člověk, jenž se vyzná ve stavebnictví, investování, a současně musí být alespoň trochu dobrý manažer, protože operuje s desítkami miliard korun ročně.

* Takže když v čele Ředitelství silnic a dálnic stojí bývalá šéfk a komunikace Agrofertu, není to dobrá kvalifikace?

Obávám se, že ne.

* Vnímá Babiš, že se v resortech a institucích, jež odborně garantuje, moc nemaká?

Ministr financí se stále prezentuje jako razantní podnikatel, politik a šéf strany a já se jen divím, že tuto situaci neřeší a nechává věcem volný průběh. K politikům mám daleko, ale tohle se mi zdá divné.

* Médii proletěl výrok, že část české společnosti v minulých letech tak horlivě bojovala proti korupci, že se zde v roce 2014 nepostaví ani kilometr nových dálnic. Berete to jako nadsázku?

No to v žádném případě. Je to fakt, který zhorší ještě dvě věci – fungování institucí, o nichž jsem mluvil, a připravované zákony, jež jsou katastrofální. Když je čtu, mám dojem, že se někdo rozhodl hasit oheň benzínem.

* Jaké zákony myslíte?

Například připravovaná novela o zadávání veřejných zakázek, novela o dopadu staveb na životní prostředí a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob.

* Zákon o zadávání veřejných zakázek však přijala už minulá vláda, i když pod silným tlakem občanských iniciativ, které si z něj udělaly transparent boje proti korupci.

Mohl by mi někdo laskavě říct, proč si vybraly zrovna tento zákon? Chápu jejich úmysly, ale výsledkem je, že korupce se moc nezmenšila, zato nová pravidla nesmírně komplikují podnikání, a tím pádem i oživení ekonomiky. Je to absolutní zmetek stejně jako připravovaná novela. To vlastně ani není zákon, ale bariéra proti tomu, aby veřejnou zakázku vyhrála nejlepší firma.

* Je to proto, že hlavním kritériem výběru se stala cena?

Například, ale nejenom. Úplně do pozadí byly zatlačeny reference, které o vás podá ten, jemuž jste už něco podobného v minulosti stavěli. To je nejlepší záruka, že to tak uděláte i v budoucnu. Dnes jsou reference téměř bezvýznamným kritériem. Nahrává to různým podvodníkům z garážových firem, kteří získají zakázku pod cenou a pak ji přeprodávají, protože na ni nemají peníze ani kapacity. Dnešní veřejné zakázky může posuzovat každý školák, jenž chápe, co je vyšší a nižší cena. Také tam chybí pravidlo zpochybnit projekt v situaci, kdy je navržená cena mimořádně nízká. Vezměte si, že někdo podstřelí cenu a spekuluje, že v průběhu stavby ovlivní investora, aby se na vyšší cenu dostal přes vícenáklady. V dnešní době se ho však většinou přesvědčit nepodaří, což vede ke zhoršení kvality staveb, protože firmy příliš šetří na materiálu.

* Jak to děláte vy?

Snažíme se dumpingové ceny nedávat, protože víme, k jakým koncům to může vést. Máme seznam projektů, v nichž došlo k haváriím s tragickými konci, protože se neodůvodněně šetřilo. Nyní se projednává novela zákona o zadávání veřejných zakázek, jež nic podstatného neřeší. A to i přesto, že odcházející ministryně Věra Jourová (ANO) slíbila, že zákon přizpůsobí životu. Nic se však nestalo. To je další příčina mého troubení na poplach. Další věcí je zákon o vlivu staveb na životní prostředí, který se teprve bude projednávat v Poslanecké sněmovně. A zase typický postup: dlouho se nic nedělo, pak na nás začala tlačit Evropská unie a norma se projednává pod obrovským tlakem, takže obsahuje obrovské chyby.

* Jaké?

Uvádí se tam například, že účast veřejnosti ve správním řízení nebude mít pevná pravidla. A dále, že připomínky veřejnosti nebudou muset mít odborný ani věcný základ. Zástupci veřejnosti nebudou muset ve vztahu ke stavbě prokazovat místní příslušnost. Vstup do řízení bude možný s podpisy, jež nebudou muset být ověřeny. Rozumíte tomu? Kdo bude chtít nabourat schvalování výstavby, bude mít neomezené možnosti.

* A co takzvaní vypalovači z řad zelených občanských iniciativ, kteří si nechávají platit za schválení staveb?

Ti byli už předtím, ale tenhle zákon dává možnosti zbohatnout i dalším. Vznikne nová vrstva zločinců, kteří si založí občanská sdružení a pod heslem špatného vlivu na životní prostředí budou brutálně kasírovat stavební firmy. Stát, jenž slovně bojuje proti korupci, ji ve skutečnosti chce legalizovat v zatím nevídaném rozsahu.

* Kdo bude nakonec v téhle hře ten poražený?

Všechny strany, protože projekty se budou nesnesitelně protahovat a zdražovat.

* Mimochodem, prý jste autorem věty, že je lepší, aby státy vůbec nedostávaly evropské peníze. Co jste tím chtěl říct?

Jenom to, jak obrovské problémy máme my, stavaři, s projekty, které spolufinancuje Evropská unie.

* O co jde?

Projekty financované EU prakticky nepočítají se změnami. Každý, kdo někdy stavěl třeba kozí chlívek, ví, že změny ke stavbám patří. Bez nich to nejde. Navíc investoři většinou nemají tzv. evropské projekty dobře připravené, takže změn je tam víc než v jiných případech. Výsledkem je hrozba, že dotace na stavbu může být investorovi odebraná. V poslední době jsme se setkali s několika konkrétními případy, že jsme se snažili investorovi v té věci pomoct, ale dostali jsme se do konfliktu jednak se zákonem, jednak s evropskými pravidly, takže někteří naši manažeři jsou trestně stíháni.

* Metrostav je hlavní firma, jež stavěla pražský tunel Blanka. Proč byla výsledná cena výrazně vyšší než původně plánovaná?

V prvé řadě chci říct, že jsme s hlavním městem Praha byli u rozhodčího soudu, který dal našim výhradám plně za pravdu, a magistrát nám musí zaplatit všechny náklady, jež jsme dělali na základě pokynů investora.

* Takže jste vyhráli?

Ne, jen jsme dostali zaplaceno to, co jsme udělali. Za žádnou výhru to nepovažujeme.

* Vraťme se ještě k výsledné ceně za tunel Blanka.

Léta se potýkám s výrazem předražená Blanka. Ptám se: vůči čemu? Bohužel mě nikdo nechce vyslechnout.

* Co je podstata „předražené Blanky“?

Když jsme vyhráli projekt na Blanku, dostali jsme zadání na relativně malý objem prací. V průběhu let se však ukázalo, že musíme těch objemů udělat daleko víc (geologie, požadavky městských částí, architektonická soutěž na nový most). Praha s tím původně jako investor nepočítala, takže nám postupně zadávala další a další věci. Pravdou je, že Blanka, kterou jsme postavili, je jiná, než bylo v původním zadání. To zadání jsme však nerozšiřovali my, ale investor. Rozdíl se pochopitelně musel promítnout v ceně.

* Zeptám se jinak: Mohla být Blanka levnější?

Zcela určitě, ale jen za předpokladu, že by byla ze strany investora lépe promyšlená na samém začátku. My jsme dostali zaplaceno právě tolik kubíků betonu a tun železa, kolik jsme tam dali.

* Bylo ve vašem oboru někdy lépe?

V roce 1989 jsem se těšil, že nastane zlatá éra stavebnictví, ale zmýlil jsem se. Dnes se z poloviny zabýváme bojem s antipodnikatelskou byrokracií. Vidíte na stole ty papíry? To je korespondence s právníky, státním zastupitelstvím a policií. Tím se dnes jako vedení zabýváme. Naším posláním je však něco jiného – dělat nové projekty a hledat nová řešení ke stavbám, ale to je dnes na okraji. Stavebnictví je nádherná práce, ale naše řemeslo se překlápí do právních sporů, kdy si to právníci investorů rozdávají s právníky stavebních firem.

* Co zákon o trestní odpovědnosti právnických osob?

Další katastrofa. Na rozdíl od podobných zákonů v Německu nebo Americe nemá žádný prováděcí předpis. Když se v USA uváděl do života, tak prováděcí předpis vyšel dříve, než zákon vstoupil v platnost, takže firmy se na jeho dopady mohly připravit. Mimo jiné bylo jasně řečeno, za které věci nese odpovědnost pracovník a za které firma. Tady u nás nic takového není. Takže neexistuje žádná obrana před uplatněním zákona vůči vaší firmě. V současné době neznáme cestu, jak se jako firma vyvinit z odpovědnosti za to, co provedl z vlastní vůle náš pracovník. Jeho poklesek padá na celou firmu. Zákon je ze strany policie a státních zástupců také často uplatňovaný účelově a výběrově.

*

Z konkurenčních důvodů?

Nedá se to vyloučit. Bez přesnějších pravidel tenhle zákon vůbec neměl platit. Můj obor, v němž se pohybuju jedenačtyřicet let, se dostává do svěrací kazajky.

* Kdy se začala stahovat?

Asi v posledních dvou letech.

* Jak zpětně hodnotíte zrušení ministerstva stavebnictví?

Negativně. Resort, jenž vyprodukuje výkonů za čtyři sta miliard korun ročně, by měl mít své ministerstvo. Dnes je dění ve stavebnictví ovlivňováno z pěti nebo šesti různých ministerstev a úřadů. Uvědomte si, že je v něm přímo nebo nepřímo zaměstnáno několik set tisíc lidí, kteří nemají svého protektora. Zemědělství ho má, my ne.

* Jaký je vlastně stavební trh v Česku?

Velmi otevřený. Firmy z Evropy sem mohou kdykoli přijít a soutěžit. V Německu je naopak trh velice protekční a dostat se tam je téměř nemožné. Ve Francii nebo v Itálii jsme šli do soutěže proti firmám, jež nám nesahají ani po kotníky, ale neprošli jsme přes kvalifi kaci. Prostě nás z formálních důvodů účelově vyřadili. Tam si své trhy chrání pro domácí stavební firmy. Trochu jiná je situace v severských zemích, v nichž jsme se s žádnou diskriminací nesetkali. Ve Finsku, Švédsku, v Norsku nebo na Islandu podáme nabídku, a když splníme podmínky investora, bez problémů ji dostaneme.

* Jak jste se nakonec dostali na německý trh?

Koupili jsme jednu rakouskou firmu a soutěžíme pod její značkou.

* Co ruský trh?

Několik let jsem v Moskvě jako stavbyvedoucí budoval stanici metra Pražskaja, takže mám k Rusku docela dobrý vztah. Například v Moskvě je však daleko větší chaos než u nás. Když chcete pracovat v ruských podmínkách, musíte mít na své straně speciální lidi, jestli mi rozumíte. Navzdory tomu, že osobně znám většinu lidí v moskevském Metrostroji i na magistrátu, nestačí to.

* Pomohly vám dřívější kontakty v ruském byznysu?

(Smích) Ano, ruské kontakty mně pomohly dojít k závěru, abychom tam nestavěli.

* Co je hlavní problém ruského trhu?

Projekty tam jdou do realizace nepřipravené, kontrakty se podepisují bez kalkulace ceny, prostě asijské poměry. Podnikat tam znamená hledat způsoby, jak své oprávněné finanční požadavky uspokojit.

* Co tím myslíte?

Blíží se to mafi ánským metodám a s tím my nechceme mít nic společného. Pustit se do takového hazardu by mohlo naši firmu zničit.

* Co trh v nových zemích Evropské unie?

Taky trochu džungle. Snad jen v Maďarsku platí jiná pravidla, která jsou hodně blízká německým. Prostě Orbán a jeho garnitura si dokáží ohlídat, aby vyhrávaly maďarské firmy. Já po něčem podobném nevolám, jen konstatuji.

* Nedávno se objevily zprávy, že stavební trh v Polsku je na tom špatně. O co jde?

V postkomunistických zemích vznikl mylný dojem, že stavební firmy pracují se supermaržemi a údajným zpřísněním legislativy je stát dokáže přimět ke sražení cen. V Polsku to stavební trh úplně položilo.

* Jaký to mělo průběh?

Krize na stavebním trhu způsobila, že firmy začaly dávat nesmyslné cenové nabídky. Na druhou stranu měly velice přísné kontrakty s investorem, takže začaly masově krachovat. V České republice jsme této situaci docela blízko. Horší to máme v tom, že ministerstvo dopravy je dnes paralyzované. Proto troubím na poplach. Je potřeba začít něco dělat hned, jinak nás čeká hospodářský propad.

JIŘÍ BĚLOHLAV (narozen 26. 2. 1950) absolvoval v roce 1973 stavební fakultu ČVUT, specializace na ocelové mosty. Celý život působí v Metrostavu. Začínal jako asistent stavbyvedoucího na budování pražského metra C. Pak vedl stavbu vodojemu v Jesenici a depo v Hostivaři. V letech 1983–86 stavěl jednu stanici metra v Moskvě. Od roku 1993 je technickým ředitelem Metrostavu, o osm let později se stal jeho generálním ředitelem. V posledních pěti letech je prezidentem celé skupiny Metrostav, jež sdružuje několik desítek stavebních firem. V letech 1970–75 hrál závodně za Slavii VŠ Praha basketbal. Minulý měsíc získal stříbrnou medaili na mistrovství světa veteránů v lovu ryb na umělou mušku, které se konalo v Chile.