Jen desetina českých stavebních společností je ochotna v současné době přijmout ztrátovou zakázku, přičemž ještě minulý rok se pro tuto možnost vyslovilo 42 procent firem. V průměru jen 14 procent stavebních společností si přitom myslí, že za 60 procent průměrné soutěžené ceny při některých výběrových řízeních lze dosáhnout alespoň neztrátové zakázky. Méně často než v předchozím období soutěží na nejnižší cenu v tendrech zatím jen 15 procent privátních a 5 procent veřejných investorů. Vyplývá to z analýzy společností CEEC Research ve spolupráci se Skupinou Saint-Gobain.
DUMPING NA ÚSTUPU
Firmy se nadále nechtějí pouštět do dum pingových cen a ohrožovat kvalitu, a v některých případech i bezpečnost staveb. Odlišná je situace u velkých stavebních společností, kde probíhá tvrdý konkurenční boj, zejména v oblasti velkých infrastrukturních projektů, a ztrátovou zakázku jsou proto ochotni přijmout v pětině (18 procent) případů. Podobná je situace v inženýrském stavitelství, kde by prodělečnou zakázku přijala čtvrtina (26 procent) společností. Zcela opačně se k této otázce staví malé firmy a společnosti v pozemním stavitelství, které by prodělečnou zakázku přijaly jen v pěti, respektive čtyřech procentech případů.
TLAK NA RŮST VSTUPŮ
V průměru pouze 14 procent stavebních společností si za současné situace na trhu myslí, že lze za 60 procent průměrné soutěžené ceny při některých výběrových řízeních dosáhnout alespoň neztrátové zakázky. To společně s rostoucí poptávkou ve stavebnictví tlačí ceny stavebních prací a materiálů nahoru.
Problém je ale stále v oblasti inženýrského stavitelství, kde se v řadě případů stává, že velké infrastrukturní zakázky vysoutěží některé společnosti i za zmiňovaných 60 procent ceny, přestože není možné zakázku bez ztráty zrealizovat. „Na trhu vidíme růst cen jak stavebních materiálů, tak i stavebních prací způsobený zejména růstem mezd. Důvodem je především rostoucí poptávka po stavebních pracích a naopak nedostatek kapacit. Je pravda, že tento trend vidíme zatím jenom v pozemním stavitelství. Trend růstu cen stavebních materiálů a prací bude pokračovat i v roce příštím,“ potvrzuje současný vývojový trend Michal Mejstřík, ekonom, profesor Univerzity Karlovy.
PRVNÍ VLAŠTOVKY, KTERÉ SÁZÍ NA KVALITU
„Myslím si, že situace je stále stejná, cena je ve většině případů zkrátka rozhodující. Na druhou stranu se objevují, zejména mezi developery, požadavky na kvalitu, environmentální certifikaci a výkonnost stavebních materiálů, které výrazně zlepšují různé parametry staveb. Zde cena není a ani nemůže být rozhodující. Těší mě, že takových soutěží ze strany developerů přibývá,“ říká Tomáš Rosák, předseda představenstva, Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.
Podobný názor má také Andrej Peňák, jednatel, AVJ-STAVBY s.r.o.: „Situace se příliš nemění. Stále se nejvíce soutěží pouze na cenu. Soutěžení na jiné parametry je dnes o odvaze jednotlivých investorů. Legislativa by se měla změnit směrem k nařízení soutěžit na jiná kritéria, než jen na cenu.“
O rozdílném přístupu veřejných a privátních investorů hovoří Karel Branda, ředitel, Trigema Building. „Cena bývá rozhodujícím kritériem zejména u veřejných zakázek. Soukromí investoři jsou často o mnoho prozíravější a vedle ceny se rozhodují i podle referencí a dalších hledisek, které lépe odráží kvalitu dodavatele stavební práce.“
S výsledky studie souhlasí také Pavel Pilát, generální ředitel, Metrostav a.s. „Bohužel musím potvrdit, že skoro všechny významnější veřejné zakázky se stále soutěží pouze na nejnižší cenu.“
PŘETRVÁVÁ SETRVAČNOST
Podle vyjádření ředitelů stavebních firem, méně často než dříve soutěží zakázky podle jediného kritéria nejnižší ceny v současné době pouze 15 procent privátních investorů a 5 procent veřejných investorů. Stejně často jako v dřívějším období soutěží zhruba dvě pětiny privátních a veřejných investorů (60 procent, respektive 62 procent), zatímco častější soutěžení na cenu vnímá 25 procent, respektive 33 procent ředitelů.
Společnosti zaměřené na inženýrské stavby však vidí situaci v hodnocení veřejných výběrových řízení daleko pesimističtěji. Domnívají se, že podle nejnižší ceny nehodnotí méně často než dříve ani jeden z veřejných investorů. Horší zkušenost, tentokrát s privátními investory, mají také velké stavební firmy, které se u nich s méně častým soutěžením na nejnižší cenu setkaly jen v devíti procentech případů.
„Bohužel se jednokriteriální hodnocení šíří z veřejného sektoru i do sektoru soukromých investorů, navzdory známé pravdě, že nejnižší nabídka nebývá nejvýhodnější. Ne nadarmo se např. v Německu nejnižší a nejvyšší nabídky z výběrových řízení vylučují,“ říká Miloš Horňák, výrobní ředitel, PS BRNO, s.r.o.
Svůj pohled na věc přidává i Vladimír Lang, jednatel, INVESTAV CZ, s.r.o.: „Základním kritériem by měla být cena, která je ale stanovena na základě podrobné prováděcí dokumentace, které neumožňuje/nevytváří prostor pro navýšení uvedené ceny a zaručuje kvalitní provedení stavby včetně veškerých záruk. Což je hlavní problém.“
O vlastní zkušenosti hovoří také Ivo Luňák, jednatel společnosti Tyros Loading Systems CZ s.r.o. „V našem průmyslovém segmentu investoři či uživatelé hodně přemýšlejí o účelnosti instalovaného zařízení, ekonomice provozu, údržbě. Cena je pro ně důležitá, když mají již provozní otázky vyřešeny.“ **