Postupně jsem sledovala jednotlivé osudy, které se v médiích označují jako ´silné lidské příběhy´a fandila jim čím dál víc. Bylo by to opravdu sáhodlouhé popisování, kdybych chtěla napsat alespoň jednu větu o každém ze členů této báječné skupiny a tak bude nejlepší, když si Heřmana Volfa, Terezu Bártovou, Petru Veselou, Renatu Kastnerovou, Jana Hotovce a řadu dalších najdete na stránkách Cesty za snem sami: https://www.cestazasnem.cz/.
Já se budu věnovat jejich, zatím poslední, akci, jíž byl Večer v Gala Cesty za snem, který hostil Oreo Hotel Pyramida v Praze a na němž se sešlo na šest set hostů napříč handicapy a handicapováni nebyli ani ti zdraví. Zkrátka a dobře, sešla se tam báječná skupina lidí, jejichž energie snad musela rozvibrovat proutky všech senzibilů v celé republice. A úžasní lidé si zaslouží i úžasný program a toho se jim v Pyramidě dostalo měrou vrchovatou.
Vedle skvělého moderátora Jakuba Ouvína a otce prvotní myšlenky Cesty za snem, Heřmana Volfa, se na pódiu vystřídaly oceněné týmy, osobnosti roku, zazpívala Tonya Graves, která je zároveň kmotrou benefičního kalendáře Petry Veselé, jenž byl na akci pokřtěn, Nechybělo ani skypování s Terezou Bártovou a Renatou Kastnerovou, které jsou obě po boji se zákeřným meningokokem a čerstvě i po transplantaci ledviny. Renata Kastnerová je pro letošek ženou roku a krom ní převzala ocenění i řada dalších. Mužem roku se stal čerstvý vysokoškolák Jan Hotovec a čestné uznání získaly Daniela Pecinová, mistryně světa v pole dance handicapovaných a Gábina Knapová.
Své vítěze ovšem mají i sportovní klání, která tvoří gró aktivit ´cestářů´. Vítězem Metrostav handy cyklo maratonu se stal Tým Sananin, který provezl svého patrona ´Mácu´(člověka s těžkým postižením, odkázaným na plnou pomoc druhých) celou 2 222 km dlouhou tratí, upoutaného na kole ve speciální sedačce. ČEZ Handy kvadriatlon 2018 ovládl tým Cesty za snem, respektive Heřman Volf a Tomáš Ciboch.
O první místo v Open Race svedly lítý boj dva týmy, které nakonec dělilo pouhých sto kilometrů, najetých na speciálních trenažérech Handbike, které se díky projektu dostaly na spinální jednotky po celé ČR. Jelikož první dva týmy věděly o velmi podobných výsledcích, ještě před vyhlášením se zaměstnanci firem Metrostav + Subterra rozhodli, že mezi sebou vyberou peníze na podporu patrona, který skončí na místě druhém. Nakonec však shodou okolností vybrali sami na sebe. Vítězem se totiž stal tým z Nadačního fondu Bronec, sport pomáhá, který najel o zmiňovanou stovku kilometrů víc.
Ocenění byla předána a nastal čas na dražbu hodinek značky Prim. Ty se nakonec podařilo vydražit za rovných třicet tisíc korun a výtěžek poputuje Danovi, kterému dávali na jaře lékaři pouhou jednoprocentní šanci na přežití, a který zabojoval s neskutečnou silou. Právě on bude tváří příštího ročníku Cesty za snem.
Než začala hrát rock´n rollová kapela The Bueaties, zhlédli jsme krátký film Moje neviditelná svatba o příběhu dvou lidí, kteří se poznali v Kavárně Potmě a rovněž jsme prožili chvíle nefalšovaného štěstí s Janem Hotovcem. Tento dvacetiletý rodák z Jablonce byl totiž hlavním hrdinou dokumentárního filmu Dopisy z hlavy, který dokonale vystihuje pocity člověka, který je nucen svádět boj se svým tělem. Když jsem použila slovo boj, je na místě říct, že se z Honzíka stal minimálně generál, a když při přebírání ocenění vstal z vozíku, vysloužil si potlesk, za nějž by se nemuseli stydět ani Rolling Stones.
Dopisy z hlavy jsou úchvatné především díky Honzově upřímnosti, odvaze pouštět se i do ožehavých témat a zároveň jsou plné víry ve svět jaký je, smíření, odvahy, plánů a velkého srdce. To ostatně mají společné všichni ocenění a troufnu si říct, že i všichni ti, co se Večeru v Gala Cesty za snem zúčastnili. Závěr filmu patří větě, budoucího právníka Honzy, v níž říká: „Jsem rád, že tu s váma můžu žít. A já bych to parafrázovala na: „Jsme moc rádi, že tu všichni společně můžeme žít."Já sama mám za sebou nemalé zdravotní problémy, které se mi zatím daří zvládat, ale ještě nikdy jsem se necítila tak pyšná, že patřím do takovéto společnosti, jako teď. Děkuju.