Lávka Dagmar Šimkové přes řeku Otavu je jednou z největších investic Písku za poslední dobu. Její autor, známý český architekt a písecký rodák Josef Pleskot o ní přijel minulý týden do Prácheňského muzea besedovat s Písečáky. Přednáškový sál byl plný k prasknutí, což svědčí o tom, že toto téma obyvatele města velice zajímá. Koneckonců jen málo projektů vzbudilo u veřejnosti tolik reakcí jako lávka spojující lokality Hradiště a Sv. Václav.
Architekt Josef Pleskot začal přednášku vysvětlením, proč stojí lávka tam, kde stojí.
„Zvažovali jsme různá místa v okolí Václavského jezu, ale buď vznikalo málo prostoru na takzvané nástupní místo, nebo jsme naráželi na soukromé pozemky,“ konstatoval. A proč je lávka „zalomená“?
„Protože rovnoběžně s jezem to zkrátka nešlo, tak jsme zvolili tuto variantu, čímž jsme posunuli nástupní místo tak, aby zde byl dostatek prostoru,“ doplnil architekt.
Lávky obecně jsou dnes podle něj velkou módou.
„Moderní města chtějí spíš lávky než bazény,“ narážel na další velký projekt chystaný v Písku už deset let.
Konstrukce přemostění musí být tak vysoko, aby přežila i povodně, které už Písečáci několikrát zažili.
FAKTA O LÁVCE DAGMAR ŠIMKOVÉ
P Spojuje břehy řeky Otavy, respektive lokality Hradiště a Sv. Václav.
P Je součástí cyklistické stezky a chodníků vedoucích kolem sportovišť k hotelu Cadillac a na pravém břehu pod areálem Jitexu. P Je určena chodcům i cyklistům.
P Autorem lávky je významný český architekt a písecký rodák Josef Pleskot. Zhotovitelem je firma Metrostav, která před pár lety prováděla i rekonstrukci Václavského jezu, takže řeku a celou lokalitu dobře zná.
P Stavba lávky začala koncem letošního února. Hotovo bylo na konci září.
P Lávka s ocelovou konstrukcí je tvořena dvěma rameny s mezipodestou. Celková plocha nadzemní části činí asi 413 m2, přičemž délka lávky je zhruba 140 metrů a šířka tři metry. Veškeré základové a břehové konstrukce jsou ze železobetonu. P Náklady na lávku byly kolem padesáti milionů korun. Písek získal dotaci na cyklistickou stezku a chodník, jejichž je lávka součástí, a to ve výši dvaceti milionů korun z Integrovaného regionálního operačního programu. Zhruba osm milionů z toho šlo na lávku coby součást projektu.
P V územním plánu město počítalo s lávkou nad Václavským jezem, kde v minulosti býval brod přes řeku, už před sto lety. V roce 2013 se písecká veřejnost poprvé seznámila s konkrétním projektem. P Za pojmenování po politické vězeňkyni Dagmar Šimkové bojovala petice, kterou podepsaly stovky Písečáků. Ve hře byly i názvy jako Pleskotova, Václavská, Hradišťsko - Václavská, U Vodárny či U Smetáka. Nově jsou u lávky vysázené další vrby, které budou okolí dotvářet. Architekt zapochyboval, zda neměla být lávka také osvětlená. „Nejsem příznivcem velkého nasvětlování, obzvlášť nad vodou, tak snad to nebylo špatné rozhodnutí,“ podotkl. Zmínil také vilu Dagmar Šimkové, jejíž jméno lávka nese a na kterou je odtud vidět. „Mrzí mě to, ale je to místo tmy a neutěšeného stavu. S objektem by se mělo něco dělat,“ doplnil Josef Pleskot.
Po úvodní části besedy dostali slovo také přítomní posluchači. Jeden z dotazů mířil na to, že lávka se „houpe“. „Je to velice individuální věc, někdo to vnímá více, jiný téměř vůbec. Každopádně už jsme se tím zabývali a přidáme na lávku takzvané tlumiče kmitů. Nejraději bych je tam neviděl, ale pokusíme se to udělat tak, aby nebyly téměř vidět,“ vysvětlil architekt.
Další z tazatelů se ptal, co ještě chystá architekt ve svém rodném Písku. Ten se smíchem odpověděl, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš.
„Nebýt mé ženy, v Písku bych asi lávku nebudoval,“ konstatoval s tím, že reakce, které stavba vyvolala, nebyly příjemné.
Dnes je ale rád, že do toho šel. „Lidé potřebují i stavby pro radost, nejen pro užitek. Opravy silnic a chodníků mají být pro města samozřejmostí.
Je třeba mít ale také sny a ty naplnit,“ dodal Josef Pleskot.
„Lidé potřebují i stavby pro radost, nejen