VE STAVEBNICTVÍ JE TEĎ OHROŽENA KAŽDÁ FIRMA. NA VELIKOSTI NESEJDE

  • 22. 08. 2013 | zdroj: Hospodářské noviny, Tomáš Čížek
  • Zpráva

O tu zakázku usilovali natolik, že za ni nabídli pouze polovinu odhadované ceny. Po vleklých sporech s konkurenční firmou Skanska se nakonec Metrostav dočkal a v těchto dnech zahájil práce na nejdelším železničním tunelu v Česku poblíž Plzně. Na dokončení zakázky za 3,97 miliardy korun má firma tři roky. „Jak jsme nebyli ochotni dát takovou cenu na dálnici D1, tak tady ano. Protože to je jediný tunelový projekt, o kterém se dá uvažovat, že bude v nejbližší době vypsán,“ říká generální ředitel největší stavební společnosti v Česku Pavel Pilát. Jinak ovšem dumpingové ceny ostře kritizuje, podle něj mohou přivést mnoho firem v oboru ke krachu. A to včetně těch velkých, varováním by měl být letošní krach rakouské Alpine Bau. Stejně tak mu vadí chybějící koncepce českého státu v dopravní infrastruktuře a nevyhovující zákony.

* HN: Není žádným tajemstvím, že české stavebnictví prochází hlubokou krizí. Našel byste v současné situaci něco pozitivního?

Myslím, že nic. Opravdu bych rád něco našel, ale každodenní život ve stavebnictví nepřináší jediné pozitivum.

* HN: Tak opačně. Co je podle vás největším problémem?

Ohradil bych se proti obvyklému klišé, kdy se ve všech pádech skloňují peníze, jejich nedostatek. Spíše bych jmenoval nevyhovující legislativu, skoro neexistující činnost veřejných zadavatelů v přípravě staveb, chybějící dlouhodobou strategii a plán konkurenceschopnosti České republiky. Když bych to zúžil na dopravní infrastrukturu, tak téměř 25 let po revoluci ji nemáme dobudovanou. A nejen to, my nemáme ani žádný plán, dokdy ji chceme vybudovat. Navíc za to není nikdo zodpovědný. Nikdo po ministerstvu dopravy nevyžaduje, aby předložilo závazný harmonogram. Tahle nečinnost je zločinem na budoucnosti. Přitom víme, že příprava velkých staveb trvá více než deset let. Takže samotná realizace už začíná být skoro nepodstatnou součástí investiční výstavby.

* HN: Během posledních čtyř let tady máme už osmého ministra dopravy. Je za takového stavu nějaká koncepce vůbec možná?

Obtížně. Ale mělo by platit, že investorské organizace jsou plné kvalitních lidí a mají schválenou koncepci, která není závislá na politických změnách. Jde přece o konkurenceschopnost tohohle státu. Když to přeženu, tak ty trasy nám prakticky vytyčili už Římané. Na tom není mnoho co vymýšlet. Důležitý je harmonogram přípravy. Protože i kdyby se stal zázrak a někdo do stavebnictví přinesl 200 miliard, tak nebude kde je použít. Nemáme připravenou téměř jedinou větší stavbu. A tím pádem budeme mít velké potíže s vyčerpáním evropských dotací. Lék proti dumpingu existuje

* HN: Hodně se mluví také o nízkých podnákladových cenách, za které firmy soutěží ve veřejných zakázkách. Je to podle vás dumping?

Jednoznačně. Ty ceny jsou dumpingové.

* HN: Jak se z toho začarovaného kruhu vymanit?

To se dá jediným způsobem. Veřejní zadavatelé musí dostat politicko-mediálně-justiční mandát k tomu, aby mohli firmy s dumpingovými cenami vyloučit. A vybrat vítěze klidně z pátého místa. Ale to je dnes společensky, mediálně a justičně nepřijatelné. Jenže tím se řítíme do situace, ve které je polské stavebnictví. Všechny vícepráce tam dneska končí u soudu, firmy nedostávají zaplaceno a ve velkém krachují.

* HN: Je to neodvratné?

Určitě. Není žádný důvod, který by to mohl změnit. Veřejná správa by se měla starat o to, aby v ní pracovali lidé s péčí řádného hospodáře. A měli ten mandát, o kterém jsem mluvil. Ne, že jsou mediálně napadáni, jsou na ně podávána trestní oznámení a podobně. Pak nikdo z veřejných úředníků nebude chtít pracovat. Měli by mít kompetence, na druhou stranu by po nich měl stát vyžadovat kvalitu a odpovědnost. Ale ne, že budou zneužíváni k politickým hrátkám.

* HN: Na to, aby někdo vybral vítěze podle nejnižší ceny, žádnou velkou kvalifikaci nepotřebuje...

To bezpochyby. Veřejný investor by měl ale vědět, jaká je reálná cena staveb. Vždyť pokud nejdeme do variantních řešení a nějakých technických a kvalitativních úspor, tak ceny všech stavebních firem jsou zhruba stejné. Máme podobné mzdové náklady, nakupujeme téměř stejné materiály, platíme stejné energie. Pak se ale přece nemůžeme lišit o desítky procent. A už vůbec se nemůžeme lišit o desítky procent od ceny projektanta.

*

HN: existuje vůbec nějaký způsob, jak tuto situaci vyřešit?

Navrhoval bych, aby prováděcí předpisy v zákoně o zadávání veřejných zakázek obsahovaly jakýsi jednoduchý algoritmus pro výpočet mimořádně nízké ceny, který by takovou nabídku automaticky vyloučil. Třeba na Slovensku ho mají. Kdo se odchýlí, jde z kola ven. Neříkám, že to musíme mít stejně, ale je to řešení. Jednou podmínkou by mohla být maximální odchylka od průměru všech nabídek. A pak nejvyšší možný rozdíl od inzerátové ceny investora.

* HN: Když se vrátíme k situaci u sousedů. V čem je největší nebezpečí té „polské nemoci“?

Stavby jsou špatně připravené. Tím pádem se musí stavět se změnami a dráž a firmy za tyto vícepráce nedostávají peníze. Polské ředitelství silnic a dálnic o změnách nechce rozhodovat a firmám nezbývá než se obracet na soud. Nechce na sebe brát odpovědnost, cítí rizika vnějšího tlaku. Jenže ty soudy jsou v Polsku stejně zdlouhavé jako tady. Takže firma se jeho rozhodnutí ani nedožije. Mám k dispozici statistiku firem, které mají u ředitelství silnic a dálnic kontrakt. Každá pátá je tam černě podbarvená, to znamená, že už zkrachovala. Protože se nedožila toho, když soud rozhodl, že má dostat zaplaceno.

* HN: dá se hovořit o šikaně?

Je pravda, že už šest velvyslanců západoevropských zemí podepsalo dopis místopředsedovi vlády, kde si stěžují na to, že veřejní zadavatelé v Polsku nedodržují principy FIDIC, tedy Mezinárodní federace konzultačních inženýrů. Ty tady existují desítky let, je to vyzkoušený systém. Mimochodem, ani česká legislativa s ním není kompatibilní.

* HN: Slovo šikana jsem nezvolil náhodně. Nedávno ho použil spolumajitel firmy Bögl a Krýsl, která na polském ředitelství vymáhá stovky milionů korun. Vy jste na jaře vyhráli zakázku na rekonstrukci městského okruhu ve Varšavě zhruba za pět miliard korun. Nemáte strach, že vás potká něco podobného?

Máme. Ale na druhou stranu věříme, že situace na polském trhu by se měla uklidnit a stabilizovat. Přece není dlouhodobě možné, aby byly trhy takovým způsobem destruovány. Musí tam zavládnout zdravý selský rozum a obecně uznávaná pravidla. Ale je pravda, že to riziko je pro nás velké. Do Polska nebo obecně do zahraničí jdeme z toho důvodu, abychom nemuseli rozpouštět naše kapacity, které tady máme vybudované. Protože v těch specializovaných profesích už bychom je obtížně dávali dohromady. Za desítky let existence firmy jsme do těch lidí a strojů investovali obrovské prostředky.

* HN: V Polsku na rozdíl od České republiky zkrachovaly i větší firmy, do společnosti Polimex-Mostostal vstoupil stát. Může krach potkat i nějakou větší firmu u nás, dejme tomu z první desítky?

Řekl bych, že žádná firma není chráněná. Že by nemohla padnout. A víme to i ze světa a z jiných oborů, že firmy krachují. Takže evidentně se to může stát jakékoliv stavební firmě. Od první až do poslední.

* HN: i vám?

Stát se to může. Záleží taky na vývoji na českém trhu. Když budou pokračovat dumpingové ceny, tak o holý život bude bojovat celé stavebnictví. Všechny stavební firmy. Zlepšení je v nedohlednu

* HN: dá se brát nedávný krach rakouské firmy Alpine Bau jako varování?

Určitě. To varování spočívá hlavně v tom, že také Alpina spoléhala na to, že svůj růst zajistí právě působením v zahraničí. A to ji přivedlo ke konci. Úplně stejný je i příběh slovenského Doprastavu. Ten se svojí polskou angažovaností taky dostal do extrémních potíží. Je potřeba říct, že všechny země si svoje domácí trhy chrání. Čili, když tam chcete jít, máte proti tamním firmám ztížené podmínky. Navíc je potřeba brát v úvahu vzdálenost, neznalost prostředí. Takže to riziko je výrazně větší. A mnohdy to vede ke špatným výsledkům.

* HN: České stavebnictví klesá už pět let v řadě, za první polovinu letošního roku propadlo o dalších 12,7 procenta. Může se to ve druhém pololetí nějak zásadně zvrátit?

Určitě ne. Pokles bude oscilovat kolem deseti procent. A to musíme brát v potaz, že se nám pořád zmenšuje srovnávací základna. Oproti roku 2008 je ten pokles už více než o 30 procent. Vývoj se dá odhadnout podle výrobců stavebních hmot, ti vykazují poklesy dřív než stavebnictví jako takové. V některých komoditách uvádějí, že ten propad se už blíží k 50 procentům. Takže propad celého stavebnictví bude ještě pokračovat. Ale tomu už se nedá říkat korekce trhu.

* HN: Kde vidíte dno?

To neumím odhadnout. Teoreticky by příští rok nemusel být propad dvouciferný, protože by tam mohla být snaha dočerpat evropské peníze. To je jediné, co mě napadá, že by mohlo stavebnictví pomoci.

* HN: Vaší firmě loni mírně klesly tržby na 20,66 miliardy korun. Jak to vidíte letos?

Výsledky budou přibližně stejné. Samozřejmě pokud nedojde k nějakým turbulencím na trhu. Máme velké zakázky, které mají svoje legislativní potíže.

* HN: Když se řekne Metrostav, velká část veřejnosti si vybaví tunel Blanka. Jak to tam aktuálně vypadá?

Označil bych to jako stav legislativní nouze. Nesoulad smlouvy založené na principech FIDIC se zákonem o zadávání veřejných zakázek a výkladech antimonopolního úřadu o započítávání změn na stavbě do víceprací. Probíhá kategorizace prací a samozřejmě, že průběhu té stavby nepomáhají ani časté změny na pražské radnici. Situace je velmi napjatá i finančně, protože město nám stále dluží kolem dvou miliard korun. A my toto neplacení přenášíme do subdodavatelského řetězce.

* HN: Je v ohrožení termín dokončení v dubnu příštího roku?

Pokud Praha nebude vydávat pokyny správce a nebude platit, tak ten duben je určitě v ohrožení.

* HN: dalším vaším velkým a sledovaným projektem je prodloužení trasy A pražského metra do Motola. Tam posunutí termínu nehrozí?

Ta stavba zatím běží přiměřeně legislativním podmínkám. Není tam nějaká zásadní anomálie, takže pokud nenastane nějaký neočekávaný problém, na přelomu roku 2014 a 2015 by trasa mohla jít do provozu.

* HN: Ještě sledovanější je oprava dálnice d1. Podle výsledků výběrových řízení na vypsaných úsecích jste se snad ani v jednom případě neobjevili mezi prvními pěti. Měli jste vůbec zájem?

Zájem jsme měli, ale nechtěli jsme jít do takovéto riskantní stavby s dumpingovou cenou. Riskantní v tom smyslu, že se dalo předpokládat, že na ni bude soustředěný mediální a politický zájem.

* HN: Stavební firmy si často stěžují na velmi špatný obraz oboru v médiích. Kde se to podle vás vzalo?

Bohužel se z toho stalo volební klišé, které nejvíce narostlo v minulém předvolebním boji. Protože stavebnictví je něco jako fotbal. Skoro každý někdy postavil domek nebo aspoň garáž. Všichni tak trochu rozumíme fotbalu, hokeji a stavebnictví. Farmacie, telekomunikace nebo třeba IT, do toho vidí málokdo. Takže stavebnictví je pro voliče srozumitelné téma. Ale když se na to podíváte jako ekonom a srovnáte si marže v jednotlivých oborech, tak vám vyjde, že kdo je akcionářem ve stavebnictví, je naprostý šílenec. Určitě to není obor, na kterém se dá vydělávat. V době boomu mělo stavebnictví marži čtyři procenta. Dneska nula až dvě. Ve většině odvětví je to mnohem víc. Ražba za přísnou cenu

* HN: Vyhráli jste soutěž o nejdelší železniční tunel v Česku u Plzně zhruba za čtyři miliardy korun. Kdy se tam začne stavět?

Podepsali jsme smlouvu a začínají probíhat přípravné práce. U firmy Herrenknecht jsme objednali razicí stroj. Takže my budeme dělat přípravné práce, výrobce nám bude vyrábět stroj speciálně na tento projekt a po jeho výrobě a montáži bude zahájena ražba.

* HN: Stavbu jste vyhráli za 50 procent odhadované ceny. Jak na tom chcete ušetřit?

Ta soutěž byla do jisté míry výjimečná v tom, že už rovnou byla vypsaná tak, že dodavateli umožňovala variantní řešení. Takže my jsme nabídli variantní řešení ražbou TBM čili razicím strojem. A ta odhadovaná cena v inzerátu byla na ražbu NRTM, což je nová rakouská tunelovací metoda, která do jisté míry je v geologii, kterou to prochází, komplikovaná. Takže z důvodů strojní ražby, která je rychlejší a jednodušší na bezpečnost, se nám tu cenu podařilo srazit.

* HN: Říkal jste, že u dálnice d1 jste nechtěli nabízet dumpingové ceny. Tohle není dumping?

Připouštím, že ta cena je velmi, velmi přísná. Ale jak jsme nebyli ochotni dát takovou cenu na dálnici D1, tak tady ano. Protože to je jediný tunelový projekt, o kterém se dá uvažovat, že bude v nejbližší době vypsán. Čekalo se na něj mnoho let a žádný další nebude. My jsme tedy stáli před tím, že bychom v řádu stovek dělníků museli propouštět, odstavit stroje, a to znamená taky nějaké náklady. Takže jsme porovnávali i to, že kdybychom v takovém projektu neuspěli, co by to pro nás nákladově znamenalo uvnitř firmy, a proto jsme byli ochotni v této naší základní specializaci takovouhle cenu nabídnout.

* HN: Chodíte se často dívat na vaše stavby, třeba jako kontrola?

Rád bych chodil častěji. Protože práce mě dneska těší nejméně za celých těch 30 let, co v oboru působím. Těch negací je v porovnání s minulostí nejvíce. Vlastně je právě tohle ta snad jediná pozitivní věc, kterou dneska na stavebnictví vidím. Když jdu po těch stavbách a vidím, co tam dělníkům a technikům vzniká pod rukama za prima dílo, tak jim mnohdy trochu závidím. Oni se můžou otočit a říct si – tohle jsme postavili. V tom má naše profese výhodu, že ten výsledek je viditelný. Je velkým potěšením ty stavby vidět. Ovšem je otázkou, jestli se v budoucnu budeme mít na co chodit dívat.

***

Pavel Pilát, generální ředitel Metrostavu

I kdyby se stal zázrak a někdo do stavebnictví přinesl 200 miliard korun, tak nebude kde je použít. Nemáme připravenou téměř jedinou větší stavbu. Metrostav v číslech 20,66 MiLiARdY KORUN činily tržby společnosti v loňském roce, meziročně klesly o 3,9 procenta. 908,5 MiLiONU KORUN je provozní zisk společnosti za loňský rok. V meziročním srovnání to znamená nárůst o šest procent. 3147 PRACOVNíKů zaměstnával Metrostav na konci loňského roku. Letos žádnou výraznou změnu neočekává. 3,97 MiLiARdY KORUN je hodnota zakázky na stavbu největšího železničního tunelu v Česku. Metrostav na něm zahájil práce v těchto dnech.

Práce mě dneska těší nejméně za celých těch 30 let, co v oboru působím. A když jdu po těch stavbách a vidím, co tam dělníkům a technikům vzniká pod rukama za prima dílo, tak jim mnohdy trochu závidím.