„V českém stavebnictví chybí větší důvěra,“

  • 24. 11. 2016 | zdroj: Silnice a železnice Rozhovor - interview Petr Svoboda
  • Zpráva

říká v rozhovoru pro Silnice železnice Ing. Ondřej Fuchs, generální ředitel společnosti Subterra. Kvůli nedostatku tunelářských prací na domácím trhu se Subterra výrazně rozkročila do zahraničí. Spolupracuje na tunelech v Německu, Švédsku a dlouhodobě působí i v Maďarsku. „Kombinace nedostatku zakázek v posledních letech, obrovského tlaku na cenu a otevřenosti našeho stavebního trhu pro zahraniční subjekty přinesla ohromný nárůst konkurence. Reálně tedy současnou situaci na našem stavebním trhu vnímám jako velmi komplikovanou, dost možná nejsložitější v novodobé postkomunistické historii.“

* Dají se již odhadnout letošní hospodářské výsledky?

Náš odhad výkonů se pohybuje kolem čtyř miliard Kč. Do odhadu výsledku hospodaření však vstupuje stále ještě mnoho faktorů znamenajících široký rozptyl od – do. Zde bych proto raději ještě počkal, vyslovení nějakého čísla by teď bylo spíše na úrovni spekulace.

* Zástupci investorů (ŘSD, SŽDC, SFDI) jsou plni optimismu ohledně financování a rozjezdu nových staveb. Jak vnímáte stavební trh v Česku z hlediska zhotovitele? Kde vidíte největší rizika (úzké hrdlo) českého stavebního trhu?

Opravdu rád bych sdílel jejich optimismus, ale dle mého názoru nejbližší doba žádnou velkou pozitivní změnu českému stavebnictví nepřinese. U veřejných staveb bych mohl začít rozvádět již mnohokrát zmiňované problémy, jako jsou výkupy pozemků, legislativní nepřipravenost, „chybějící nová EIA“, ale i pilně přiživovaný negativní mediální pohled na stavebnictví s vykreslováním jeho obrazu s „tváří pichlavých očí a nozder věštících zločin“. A pak zde máme bolest často nevstřícného, pasivního až alibistického přístupu úřadů. Nechci zde ale lamentovat jako na tryzně, k těmto problémům již bylo řečeno a napsáno dost. Jednou z bezpochyby pozitivních zpráv poslední doby je úroveň vládou schváleného rozpočtu SFDI na rok 2017 a jeho střednědobého výhledu na roky 2018 a 2019 z konce října. V kontextu všech problémů, které v současném českém stavebnictví máme, jej však vnímám poněkud skepticky. Mezi uveřejněním nadějných čísel a vytvořením podmínek pro jejich naplnění je pro mě zatím jen velmi těžko překonatelná propast. Reálně tedy současnou situaci na našem stavebním trhu vnímám jako velmi komplikovanou, dost možná nejsložitější v novodobé postkomunistické historii. Kombinace nedostatku zakázek v posledních letech, obrovského tlaku na cenu a otevřenosti našeho stavebního trhu pro zahraniční subjekty přinesla ohromný nárůst konkurence. Pragmaticky se na věc dívám tak, že nemůžeme-li změnit naše okolí, musíme se mu přizpůsobit. Konec konců, za dobu více než padesátileté historie Subterry jsme to zvládli již několikrát.

* Výkladní skříní Subterry je tradičně tunelařina, jak se daří uplatňovat kapacity, když na českém trhu mnoho tunelářských zakázek není?

Vyjádření „není mnoho“ je ryzím eufemismem. Skutečnost je taková, že v tunelařině nejsou v Česku zakázky prakticky žádné. V současné době proto pracujeme v tuzemsku jen na dvou stavbách, a to v Praze na prodloužení průzkumné štoly pro budoucí Radlickou radiálu a výstavbě Kolektoru Hlávkův most. Abychom o naši výkladní skříň nepřišli, bylo jediným východiskem uplatnění našich tunelářských kapacit v zahraničí.

* Na jakých podzemních stavbách budete tedy příští rok pracovat a která z nich je pro vás technicky či finančně nejzajímavější?

Neříkám to rád, ale až na dvě uvedené pražské výjimky budou pravděpodobně všechny naše další podzemní stavby v příštím roce realizovány v zahraničí. Na Slovensku nás čeká tunel Milochov v rámci modernizace traťového úseku Púchov – Žilina. Ve Švédsku dokončíme dva přístupové tunely, které jsou u součástí nově budované části dálničního obchvatu Stockholmu. Samozřejmě, že na tomto trhu usilujeme o další zakázky, a to nejen na tomto obchvatu, ale i v rámci železničního projektu Westlink v Göteborgu a v rámci dalších infrastrukturálních projektů. V jedné velké soutěži jsme již byli cenově úspěšní, musíme však počkat na její definitivní vyhodnocení, protože náš italský konkurent se odvolal k soudu. Naším dalším zájmovým teritoriem se stalo Německo. Zde letos úspěšně dokončíme rekonstrukci více než čtyřkilometrového tunelu Alter Kaiser Wilhelm u města Cochem pro Deutsche Bahn. Na tuto nosnou referenční stavbu chceme navázat dalšími zakázkami, o něž se ucházíme ve spolupráci s partnerskou firmou BeMo. Takto se nám před krátkou dobou podařilo cenově uspět v soutěžích na dva nové dálniční tunely, i zde však ještě čekáme na konečné vyhodnocení.

* Spolupráce s firmou BeMo, do které skupina Metrostav relativně nedávno vstoupila, se tedy vyvíjí dobře?

Ano, jde nejen o podávání společných nabídek ve sdružení, ale i o vysílání našich zaměstnanců na stavby BeMo. Naše týmy jsou již zapojeny do realizace dvou jejich projektů, u jednoho pracují na betonážích, u druhého na ražbách. I to je způsob, jak najít uplatnění pro naše kapacity, uchovat si tunelářské dovednosti a přežít krušné období velkého domácího půstu.

* Podle výročních zpráv jste v zahraničí čím dál aktivnější, jaký je poměr domácích a zahraničních zakázek? Platí ještě tvrzení, že práce v zahraničí je pro Subterru doplňkem domácích zakázek?

Je to naše strategická vize. Ta má stálou obecnou platnost, jen se ji nedaří naplňovat. A ani se dařit nemůže z důvodů, o nichž jsem se již zmínil. Z letos očekávaného přibližně čtyřmiliardového celkového obratu tak bude přibližně více než půldruhé miliardy Kč prostavěno v zahraničí.

* Jsou ještě nějaké další země, které vás prioritně zajímají?

Dlouhodobě působíme v Maďarsku, kde jsme se již stali zavedeným dodavatelem, zejména v oblasti železničního stavitelství. Ve sdruženích jsme zde například úspěšně provedli rekonstrukci více než sedmnáct kilometrů dlouhého železničního úseku mezi Budapeští a Tárnokem nebo modernizaci železničního uzlu v Székesfehérváru. V současné době pracujeme na druhé etapě budování silničního obchvatu města Várpalota poté, co jsme úspěšně dokončili etapu první. V Maďarsku máme zřízenu organizační složku a založenu dceřinou společnost. Stejný organizační model se ostatně týká i Švédska.

* Jak zvládají zaměstnanci zahraniční projekty? Nemáte problém s jazykovou výbavou a legislativním prostředím v zahraničí?

Jako každý projekt má i každá země svá administrativní, legislativní, daňová a zvyklostní specifika. Je nutné je poznat, naučit se jim a prakticky je zvládnout. To klade samozřejmě zvýšené nároky na personál, a to nejen ten, který pracuje přímo na zahraničních stavbách, ale i ten, který se jimi zabývá v tuzemsku. Naše zaměstnance se na to snažíme cíleně připravovat, systém máme nyní propracovanější a dokonalejší než v počátcích našeho širšího zahraničního angažmá. Tehdy jsme museli vsázet spíše na individuální schopnosti jednotlivců a někdy se i ukázalo, že nám ten dobře připravený a motivovaný člověk prostě chybí. Jakákoli personální improvizace v této oblasti pak s sebou nese značné riziko. Velkou pomoc, ulehčení a zjednodušení mnoha věcí pak samozřejmě znamená spolupráce s dobře zavedenou a spolehlivou místní firmou. Tuto cestu jsme zvolili také.

* Můžete porovnat zahraniční trhy s českým? Např. rozdílnosti v přístupu investora, legislativní prostředí, co by podle vás mohlo být inspirací pro ČR?

Aniž bych se chtěl dotknout některých našich veřejných investorů, velmi bych si přál, aby jedna vlastnost těch vyspělých zahraničních byla pro ně inspirativní. Nazvu jí smysl pro spolupráci. Jde o spolupráci a odbornou věcnou komunikaci mezi zhotovitelem a investorem od začátku až do konce stavby. Její úspěšné dokončení je jejich společným cílem. Jeho dosažení se vzdaluje a komplikuje, jsou-li obě strany zakopány na svých pozicích a vzájemně se z nich odstřelují, což je u nás poměrně běžné. Důležitá je i vzájemná důvěra, oba hlavní aktéři stavby by se měli cítit být na jedné lodi. Popsal jsem to možná až trochu moc idealisticky, chtěl jsem jen, aby vynikl rozdíl vůči vztahu vzájemné podezíravosti, úřednické neochoty, liknavosti a často i alibismu, s nimiž se setkáváme v našich zeměpisných šířkách. O podávání trestních oznámeních ani nemluvě.

* Můžete vyjmenovat nejzajímavější pozemní stavby poslední doby?

Samozřejmě nás potěšilo získání prestižního ocenění Stavba roku 2015 za dostavbu Základní školy v Dobřichovicích. Mimořádnou stavbou byla i jihlavská ZOO pěti kontinentů se svými unikátními pavilony nebo rekonstrukce historické budovy Městského divadla v Kladně. Již delší dobu pracujeme na rekonstrukci pražského Klementina, do konce roku dokončíme sanaci Bastionu U Božích muk nad Nuselským údolím. Pokud se potvrdí naše prvenství v soutěži, budou mimořádně zajímavými stavbami i Rekonstrukce divadla Na zábradlí a Rekonstrukce radniční věže se Staroměstským orlojem.

* Jak se daří divizi TZB a na jakých projektech aktuálně pracujete?

Divize specializovaná na tyto činnosti je naší nejmladší; zřídili jsme ji v roce 2008. Od té doby si našla na trhu své pevné místo a loni již dosáhla šestisetmilionového obratu. V poslední době pracovala například na dodávce technologií pro trasu metra V. A. Klientem divize je i skupina Penta, pro niž provedla práce na kancelářské a obchodní budově Florentinum v centru Prahy a nyní pro ni pracuje na zakázkách při výstavbě nových polyfunkčních budov v areálu bývalé továrny Waltrovka. Divize vybavuje technologickým zařízením i tunely Prackovice a Radejčín na dálnici D8 a před krátkou dobou zahájila také například práci na jedné z největších investičních akcí Pražské vodohospodářské společnosti v letošním roce – rekonstrukci čerpací stanice Hrdlořezy v Praze 3.

* Kolik lidí ve vaší společnosti pracuje a jsou profese, které na stavebním trhu chybí?

Počet našich zaměstnanců se pohybuje kolem sedmi set, číslo se mění tak, jak se mění struktura našich zakázek. Důležité je to, že vzhledem k vysoké odbornosti prací, které provádíme, a kvalitě, kterou chceme poskytovat, zaměstnáváme vlastní dělnický personál, který se na celkovém počtu zaměstnanců firmy podílí téměř polovinou. Získat takzvaně hotové kvalifikované a kvalitní zaměstnance z prostředí mimo firmu je velmi těžké. Snažíme se proto touto cestou nejít a vychovávat si je sami. Jsme si vědomi toho, že na tomto poli máme stále ještě co zlepšovat, je to nikdy nekončící proces.

* Kde byste rád viděl Subterru během příštích pěti let?

Nemám žádné mimořádné představy, byl bych spokojen, kdyby se nám podařilo naplnit naše strategické vize a potvrdila se správnost rozhodnutí, která dnes činíme. Přál bych si však, aby se české stavebnictví vrátilo na pozici, která mu právem náleží – na pozici uznávaného a respektovaného oboru lidské činnosti, která po sobě zanechává trvalé hodnoty. Přál bych si, aby ti, co přijdou po nás, pohlíželi na díla, která dnes vytváříme se stejným obdivem a uznáním, s jakým my pohlížíme na díla našich předchůdců.