Exkluzivní procházka Národním muzeem. Krok za krokem rekonstrukcí historické budovy

  • 13. 01. 2017 | zdroj: ČRo - regina.cz denik Hana Mazancová, Anna Kottová
  • Zpráva

VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA.

Je tomu zhruba dva roky, co expozice v historické budově Národního muzea nahradilo lešení a stovky zvědavých návštěvníků vystřídaly skupiny dělníků a restaurátorů. Zpravodajský web Českého rozhlasu proto připravil virtuální prohlídku míst, které návštěvníci budou moct oficiálně spatřit až ke konci roku 2018. Tedy pokud se rekonstrukce historické budovy Národního muzea stihne podle plánu.

"Tady kopeme chodbu, která bude spojovat historickou a novou budovu. Všechny nosné zdi musíme podchytit, aby se nebortily, a proto je třeba prodloužit základy samotné budovy," ukazuje ve vnitrobloku Národního muzea, aktuálně zabláceném staveništi, Michal Kaiser z Metrostavu. "Musíme dávat pozor na spoustu sítí, třeba aby nám chodba nevlezla do metra," říká se smíchem. Novorenesanční historická budova, která od roku 1891 ohraničuje horní část Václavského náměstí, byla pro veřejnost uzavřena přesně 8. července 2011. Celé čtyři roky pak trvalo vystěhování všech expozic a samotná rekonstrukce Národního muzea začala v roce 2015. Tendr na zakázku v hodnotě zhruba 1,5 miliardy korun vyhrálo Sdružení M-P-I Národní muzeum, pod které spadají firmy Průmstav, Metrostav a IMOS Brno.
To už se ale přesouváme dál, z vnitrobloku muzea přímo do budovy. Historické sloupy u hlavního vstupu jsou obehnány dřevěným bedněním. Část cesty, kterou v zimě projde 150 dělníků, v létě až o padesát více, vede dokonce po červených kobercích, byť je na nich značný nános prachu. "To jsou ty původní ze vstupního schodiště," popisuje se smíchem Kaiser.

A teď na plejtváka

Provizorním, opět dřevotřískovým schodištěm stoupáme dál. Zde se totiž nachází kostra velryby, konkrétně plejtváka myšoka, která patří vůbec k nejpozoruhodnějším položkám ve sbírce Národního muzea. Veřejnost ji mohla poprvé spatřit 28. listopadu 1888 v Náprstkově průmyslovém muzeu na Betlémském náměstí. Aby ji dělníci mohli do Národního muzea nainstalovat, museli jí odebrat několik ocasních obratlů. A právě kostra plejtváka je jedním z mála exponátů, které v muzeu i přes rozsáhlou rekonstrukci zůstaly. "Je pověšená stejně jako předtím. Ze stropu jsou spuštěné závitové tyče, na kterých je upevněná celá bedna. Ta má dvojitý obal, protože uvnitř je velryba ještě obalená silným igelitem. K tomu má samostatné topení a klimatizační jednotku," popisuje Kaiser. Všechno kontrolují čidla napojená přímo na muzeum, které může online hlídat vnitřní teplotu nebo vlhkost. V některých částech muzea jsou k vidění už téměř zrestaurované stropy. Tomu ale předcházelo pečlivé čištění takzvaně mokrou nebo suchou cestou. "Nejčastěji střídkou chleba, na kterou se špína lepí a tím se vygumuje. Poté se tmelí praskliny, případně modelují vypadlé kousky, udělají se barevné retuše a pak následuje oprava zlacených prvků. Konečně se to nastříká, zafixuje a případný usazený prach už se jen vyluxuje," popisuje dál Kaiser. Podstatný díl práce odvedou i restaurátoři. Některé z historických maleb byly poškozeny, na jednu například zatékalo tympanonem v průčelí. Omítka byla vlhká, a na pár místech dokonce opadala. A tak přišla na řadu doslova mravenčí práce: na historickou malbu se nalepila gáza a celý obraz se rozřezal na díly metr krát metr. Až když se upraví samotný povrch zdi - podklad pro malbu, barevná freska se kus po kusu vrátí zpátky."Prostě tam nalepíme to, co maloval (František) Ženíšek nebo (Vojtěch) Hynais, jen vyplníme a vyretušujeme spáry," dodal Kaiser.

Bez lešení se ale restaurátoři neobejdou. Po několika úrovních trubkové konstrukce stoupáme až nahoru, kde zrovna centimetr po centimetru tyto historické malby opravují. Třeba i za pomocí zubního kartáčku. "Nejlepší je Curaprox," říká jeden z nich a snaží se nástěnnou malbu omýt nejen od prachu a špíny, ale od dalších dvou vrstev jiné malby. "Tím čištěním dělám vlastně takový průzkum. Ta malba je špinavá a přemalovaná a já se v těch vrstvách potřebuju zorientovat," popisuje.

Po cestě dolů z lešení pak potkáváme zásobovací četu. "Vždy, když něco chybí, tak já jdu," odpovídá jeden z dělníků na otázku, kolikrát za den si zhruba čtyři patra sejde dolů a zase nahoru. "Ale pohyb je zdravý," směje se.
V další části Národního muzea už se pomalu rýsuje i rekonstrukce podlah. Všechny zůstávají původní. Totiž: první vrstvu tvoří původní, jen na druhou stranu otočené dřevěné fošny. Na ty se dále instalují takzvané dřevěné vlysy. "Z původních podlah jsme zachovali zhruba sedmdesát procent, měli jsme poměrně málo odpadu," vysvětluje Kaiser. Ostatně podlaha, která mimochodem musí odolat zatížení až 400 kilogramů, se opravovala jen proto, že bylo třeba zavést elektrické rozvody pro chystané expozice. Jinak byla prakticky neponičená. Jinde je práce pořád dost. Národní muzeum chce historickou část pro návštěvníky znovu otevřít v roce 2018. Pár nečekaných událostí už však stavbu pozdrželo. Nejdříve dělníci při výkopech objevili štolu, respektive starou kanalizační štolu. Nález středověkého bastionu (opevnění mimo hradbu; pozn. red.) zdržel stavbu o tři měsíce, protože objev museli zkontrolovat archeologové a pak se dumalo nad tím, jak se bude bastion prezentovat. "Ale rok 2018 platí," říká Kaiser.

Národní muzeum
Národní muzeum bylo založeno přesně 15. dubna 1818. Původním názvem bylo Vlastenecké muzeum. Konkrétně budova na horní části Václavského náměstí byla otevřena 18. května 1891. Podle mluvčí Národního muzea Šárky Dočkalové se slavnostní otevření - po ukončení rekonstrukce - chystá na říjen 2018.