Tisková zpráva

Do čtvrtého ročníku unikátního Metrostav handy cyklo maratonu se letos zapojí všech čtrnáct krajů České republiky. Změní se způsob vytváření trasy i oceňování vítězů. Benefiční závod okolo Česka z Prahy do Bratislavy a zpět, o délce 2222 km a časovém limitu 111 hodin, startuje 2. srpna ve 13:00 z Hradčanského náměstí v Praze. 
Čtyř až osmičlenné týmy tvoří společně zdraví a handicapovaní cyklisté. „Smyslem akce je ukázat, že zdraví a handicapovaní mohou společně tvořit jeden fungující tým, který má šanci obstát v podmínkách extrémního závodu.“ říká ředitel závodu Heřman Volf, jenž se každý rok sám staví na start s týmem přátel. 
„Po skvělé zkušenosti z loňska jsme letos postavili rovnou dva týmy. Tvoří je nejen pracovníci Metrostavu, ale i dceřiné společnosti Subterra. Oba týmy pilně trénují. Ale v závodu nemáme jen závodníky. S organizací bude pomáhat přes 25 dobrovolníků z řad našich spolupracovníků. A ostatní se už teď těší, jak budou fandit,“ říká Jiří Bělohlav, prezident Skupiny Metrostav. 
Každý z krajů vybírá do závodu dva povinné průjezdní body. První představuje dominantu kraje. Druhý průjezdní bod reprezentuje sport. Za další průjezdní místa jsou zodpovědni partneři závodu. Například generální partner Metrostav garantuje tři průjezdní body, z nichž jedním jsou například právě budované tunely Radejčín na dálnici D8 a dalším Červenohorské sedlo v Jeseníkách.

Metrostav handy cyklo maraton 2016 startuje už 2. srpna

Napsali o nás

S myšlenkou na jeho vybudování přišel tehdejší funkcionář Tesly Žižkov Antonín Pípal, když Metrostav dokončoval vodní dílo Trnávka
Vysočinská nej

Želiv – Když na řece Trnávce vznikalo vodní dílo Trnávka, které se nachází nad obcí Želiv, přišel Antonín Pípal s odvážným nápadem vybudovat pod hrází unikátní dráhu pro vodní slalom. Slalomářský vodní kanál Trnávka se tak stal výjimečným sportovištěm, které ani po bezmála čtyřech desetiletích od svého vzniku nemá obdoby. A to nejen v České republice.
	Vodní dílo Trnávka, které se nachází necelé dva kilometry nad soutokem řeky Trnávky (někdy též Trnavy) s řekou Želivkou, bylo postaveno v letech 1977 až 1981.
	Když Metrostav stavbu dokončoval, objevila se myšlenka s kanálem. „S nápadem vybudovat pod hrází slalomovou trať přišel tehdejší funkcionář Tesly Žižkov Tonda Pípal,“ potvrzuje Stanislav Hájek, náš průvodce po umělé slalomové trati Trnávka, který se kolem vody pohybuje celý život. V současnosti je předsedou oddílu RK Stan, který už dvacet let organizuje na Trnávce raftové závody.
	Díky dobrým kontaktům se nápad podařilo realizovat. Trnávka se místem náročné umělé tratě nestala úplně náhodou. Vodácký oddíl tělovýchovné jednoty Tesla Žižkov do zdejšího kraje už léta jezdil. „Na Želivce pod malou přehradou měl oddíl tréninkové středisko mládeže a tam se před zprovozněním umělého kanálu na Trnávce jezdily i závody,“ vysvětluje Stanislav Hájek.
	Když vodáci začali kanál na Trnávce využívat, bylo toto sportoviště označováno za nejtěžší slalomovou trať v Evropě. Trať je dlouhá 700 metrů, spád má 11 metrů.
Člení ji více než čtyři desítky umělých překážek, některé jsou stejně jako celé koryto z betonu, většina jich je dřevěných na ocelových profilech, nechybí tvarování dna, které vytváří vodní válce a umělé proudy. Když je koryto bez vody, působí mírumilovně a neškodně. Když je ale při závodech předpisově plné, prověřuje šampiony.
	A že jich za těch pětatřicet let bylo! Vždyť přes nominační závody právě tady, na umělém kanále nad Želivem vedla pro české i slovenské reprezentanty cesta za medailemi na olympijských hrách, mistrovstvích svět i mistrovstvích Evropy. „Všichni, kdo v tomto sportu, tedy ve vodním slalomu, něco znamenali a znamenají, jezdili na Trnávce. Někteří právě tady často začínali,“ zdůrazňuje Stanislav Hájek.
Korytem dolů určitě jeli a zpátky nahoru na start pěkně po svých nesčetněkrát šlapali Lukáš Pollert, Štěpánka Hilgertová, Luboš Hilgert, Jiří Rohan s Miroslavem Šimkem, Stanislav Ježek, Ondřej Raab, Marcela Sadilová, Vavřinec Hradilek, Ondřej Štěpánek s Jaroslavem Volfem, Jiří Prskavec nebo třeba Kateřina Kudějová. Odborníci i znalci úspěšného českého vodního slalomu nejlépe vědí, že by ten seznam mohl být několikrát delší.
	Vodní slalom patří na olympiády pravidelně od roku 1992. Jen o několik let později se na kanále na Trnávce začala vedle kajaků a kánoí objevovat další plavidla, která toto sice umělé, ale přesto přírodní sportoviště dostala do širšího povědomí veřejnosti.
	Když v roce 1993 vznikla mezinárodní raftařská federace, bylo jisté, že zanedlouho dorazí rafty i na Trnávku. „První rafty se na Trnávce objevily v roce 1997, kdy se zde konaly první závody, a kanál pochopitelně zpopularizovaly,“ pochvaluje si český raftařský průkopník Stanislav Hájek.
	S raftingem přišlo více adrenalinu a možná i pocit odvážlivců, že je to jednodušší způsob, jak zdolat náročnou trať. O tom ale Stanislav Hájek polemizuje.
„Na kanálu tady na Trnávce se na raftu nikdo snadno nesveze. Naopak je to náročnější, protože čtyři nebo šest lidí musí myslet úplně stejně, zatímco v kajaku nebo v kánoi stačí rozhodnutí jedné, maximálně dvou hlav,“ připomíná průvodce z Trnávky.
	Poslední a opět adrenalinový impuls dostala Trnávka před nějakými pěti až osmi lety, kdy zde začali závody pořádat i takzvaní „plasťáci“. Jde o závody na kratších plastových kajacích na trati bez branek, ale s plněním jiných, samozřejmě adrenalinových úkolů.
„Tady pomohl rozvoj technologií, sportovci mají k dispozici materiály, které jsme dřív neznali,“ připouští Stanislav Hájek.
	Invazi dalších sportovních dobrodruhů na Trnávku si ale moc dobře představit neumí.
	Na vině je handicap, s nímž se vodácký kanál Trnávka na prahu osmdesátých let minulého století objevil a jehož se nikdy nezbaví. Přestože nádrž nad kanálem pojme 6,7 milionu kubíků vody, na rozvoj provozu sportoviště je to málo. „Můžeme tady pořádat závody v březnu, dubnu, květnu a červnu a pak ještě v září a v říjnu, a to v každém měsíci jen jeden víkend,“ vypočítává Stanislav Hájek.
	Správa umělého kanálu se tak už dávno vzdala myšlenky, že by na Trnávce mohly být několikadenní mezinárodní závody typu mistrovství světa. „Na takové závody je třeba mít vodu k dispozici alespoň pět dní v řadě, což nám Trnávka neumožňuje,“ uzavírá realisticky Stanislav Hájek.

Vodní dílo Trnávka ‚ Nachází na řece Trnava nad obcí Želiv, necelé 2 kilometry nad soutokem řeky Trnavy a Želivky. Bylo postaveno v letech 1977 až 1981. Nádrž Trnávka je spolu s představnými nádržemi Němčice a Sedlice součástí vodohospodářského komplexu, jejichž hlavním účelem je zachycení splavenin přinášených vodním tokem do vodárenské nádrže ŽelivkaŠvihov. f Celkový objem nádrže činí 6,7 mil. m3 s plochou hladiny 98 ha. „ Součástí vodního díla je slalomová dráha, jejíž vtok, hrazený klapkovým uzávěrem, je situován na levé straně hráze. Po umístění umělých překážek, tvořených betonovými a dřevěnými prahy a výhony, se slalomová dráha řadí k nejobtížnějším ve střední Evropě. zdroj: Info Povodí Vltavy

Unikátní vodní kanál, který znají všichni slavní čeští slalomáři, vznikl trochu náhodou

Mnoho postižených potřebuje jenom impulz do života. A taky slušnou práci, říká šéf sdružení Cesta za snem Heřman Volf

Nejde nám o to, rozdávat peníze, ale ukázat, že se s postižením dá žít, říká Heřman Volf. Jeho sdružení Cesta za snem začíná být po pár letech, kdy pořádá zážitkové sportovní akce, známé i mimo komunitu postižených lidí.

* Před pár lety jste v jednom z rozhovorů říkal, že vlastně nevíte, jestli vám úraz víc vzal, nebo dal, a až budete mít čas, dáte to na misky vah. Jak to dopadlo?

	 Ještě nebyl čas. Určitě mi ale dal spoustu nových kamarádů, ani jednoho mi nevzal a upevnil vztah s mými dětmi. A hrozně mě baví to, co dělám. Vzal mi samozřejmě zdraví. Každý se mě ptá, jak dlouho to trvá, než se s postižením člověk smíří. S tím se nesmíříte nikdy. Jen se s tím dá naučit žít.

* Zdá se vám někdy, že chodíte?

	 Už skoro ne. Občas mám pocit, že někam běžím a jde mi to blbě. A jsou chvíle, kdy jsem naštvaný, že něco nemůžu.

* Co vlastně nemůžete? Postupem času jste začal lyžovat, plavat, jezdit na kole, běžkovat…

	 Nemyslím ve sportu. Třeba si nemůžu dojít na houby. Nebo zašroubovat žárovku. Manuální práce kolem domu jsem dělal rád. Těch věcí jsou mraky. Když chcete jet k moři, potřebujete někoho, kdo vám do něj pomůže. Zatím to jde, ale jak budu stárnout, budu pomoc potřebovat čím dál víc. Pokud tedy někdo něco nevymyslí… Já jsem optimista a pořád doufám. Mám dvě možnosti - buď budu ležet v posteli a čekat, až to přijde, nebo si budu život užívat, a až to přijde, budu připraven.

* Dokáže se většina lidí s postižením takhle vyrovnat?

	 Já se potkávám většinou s lidmi, kteří bojují, nebo s těmi, kteří jsou na hraně, a těm se snažíme ten optimismus dodat. Včera jsme měli kvadriatlon smíšených dvojic v Jablonci a byl tam člověk, který je na vozíku - skokan do vody. Od úrazu měl panickou hrůzu z vody. Tam se dokázal na přehradě poprvé položit do vody a plavat. Tím defi nitivně vyhrál.

* Proto jste se postavil na lyže a rok po úrazu jste sjel sjezdovku v Herlíkovicích, kde jste se zranil?

	 Člověk se na to musí postavit, tedy posadit v mém případě, a zlomit ten osobní blok. Ten kluk v Jablonci to dokázal a to byl můj top zážitek sobotního dne. Předávali jsme sice taneční vozík jedné postižené holčičce, ale to každý čekal…

* Pomoc stavíte na zážitcích, nikoli na penězích. Zážitky chybějí postiženým víc?

	 Ano, my chceme prvoplánově ukázat, že se dá žít, svět se nezhroutil. Všichni z nás tu už nemuseli být. Dostali jsme druhou šanci a přece se nebudeme ubíjet tím, že něco nefunguje. Je spousta variant, jak se životem naložit.

* Pro vás byla tím impulzem olympiáda postižených, na kterou jste se díval v televizi ještě na spinální jednotce…

	 Každý musí dostat nějaký impulz. Buď ho mají lidé v sobě, nebo ho do nich musí někdo nacpat. Já jsem asi založením bojovník, ale hodně mi pomohlo, že jsem na lyžařském kurzu potkal Rudu Brojíra, který je na vozíku od 20 let. To byl můj guru. Já už jsem v té době věděl, co chci, ale teprve u něj jsem viděl, jak dokáže žít v pohodě a s radostí. Je skvělé poznat, co postižení vrcholoví sportovci dokážou, ale to je pro normálního člověka za hranicí toho, s čím je schopen se ztotožnit, uvěřit, že to zvládne také. Proto nikdo z nás není organizovaný sportovec, my jsme hobíci - jsme stejní jako ti lidé, se kterými vlezeme do vody nebo je posadíme na kolo.

* Jak najdete lidi, kterým je potřeba pomoci?

	 Ze začátku jsme kontaktovali spinální jednotky a rehabilitační ústavy sami, dnes už nás znají. My tady ale nejsme jen pro lidi, kteří mají postiženou míchu. Dělají se bariéry mezi jednotlivými postiženími - slepci, ochrnutými, neslyšícími, amputáři, po obrně - nám je to jedno. Sport je někdy lepší než tisíc terapeutů. Dnes už máme za sebou tři ČEZ handy kvadriatlony smíšených dvojic. A může to být starý s mladým, žena a muž, postižený a zdravý, vozíčkář s nevidomým - je to jedno.
Hlavní je, že se navazují nové kontakty a závodníkům je dobře. Letos máme ještě dva kvadriatlony smíšených dvojic v Praze a v olympijské vesničce na Lipně. Mezi nimi ještě proběhne Metrostav handy cyklo maraton, kdy týmy, které mezi sebou mají alespoň jednoho postiženého, ujedou za 111 hodin 2222 kilometrů.

* Je o to zájem?

	 Až trochu překvapivý. Letos jedeme třetí ročník cyklomaratonu a máme už čtyřicet týmů. Pro zážitkový víkend jsme museli najít nové místo, na to staré se nevejdeme. Loni přijelo tři sta lidí.

* Celá ta vaše Cesta za snem vlastně začala tím, že jste se rozhodl dojet na kole do Paříže, potom do Bystrice, Říma a Osla. Jak vás to vůbec napadlo?

	 Do Paříže jsem se rozhodl jet, protože to byl můj sen už před úrazem. Navíc jsem měl doma kolo, které bylo dražší než auto, a jednou za 14 dní na něm vyjet, je málo. Složila se mi na něj spousta lidí. Před devíti lety jsem slyšel v rádiu, že otevřeli cyklostezku do Paříže, a to rozhodlo. A Vítězný oblouk, to je symbol, to je jasné… Kamarádovi jsem u piva řekl, aby jel se mnou, on kývl a pak jsem to řekl všem, abych nemohl couvnout.

* A pak jste si řekl, že zkusíte vybudit i další?

	 Bylo to tak úžasné, že jsem věděl, že to neskončí. Po pár cestách mi lidé volali, že by chtěli jet také. Říkal jsem jim: Vezměte si na měsíc dovolenou a pojedeme, ale to nikdo nechtěl… Tak jsme začali přemýšlet, co jiného bláznivého udělat pro víc lidí tak, abychom na to sehnali peníze. Věděl jsem, že to musí být dostatečný úlet, aby to vyniklo nad průměr. A byl z toho první cyklomaraton.

* Cestu do Norska jste věnovali 18 dětem s obrnou. Každý si mohl vybrat nějaký sen limitovaný 50 tisíci s tím, že vy mu ho splníte. Co chtěly?

	 Různé věci: počítač ovládaný hlasem, speciální kola a fotoaparáty, dovolenou ve Španělsku, pak jedno dítě se chtělo strašně podívat do Dvora Králové a vzít tam celou třídu, tak jsme jim tam objednali celý víkend…

* Berou děti postižení lépe než dospělí?

	 Nevím, ale mám pocit, že ony ten život žijí, i když je to těžké, a my moc přemýšlíme.

* Co nejvíc schází postiženým lidem?

	 Je potřeba brát je jako normální lidi. Každý má v životě nějaký problém - já s oblibou říkám, že každý je nějak postižený, jen někteří to ještě úspěšně skrývají - a někteří to mají holt složitější. Finance ano, to je problém… Proč to ale nevyřešit zaměstnáním? Já často přednáším ve velkých firmách, jak překonávat překážky, a zjišťuji, že ty firmy a korporace by postižené zaměstnaly, ale nevědí, jak se k nim dostat, tak raději zaplatí pokutu. Už jsme párkrát zprostředkovali kontakt firem s organizacemi postižených, ale mám pocit, že tu chybí nějaký centrální systém… Přitom nejde jen o peníze, práce strašně zvedne postiženým psychiku a ve velkých korporacích jsou mraky pozic, které mohou vykonávat postižení. S oblibou také říkám, že dobře zlomený vozíčkář je pro firmu požehnáním.

***

Heřman Volf (51)

Heřman Volf je předsedou sdružení Cesta za snem, kterému se dnes už věnuje profesionálně. Před deseti lety se zranil při nočním lyžování. Už na spinální jednotce se rozhodl, že se vrátí zpátky do života a nevzdá to. Řekl si, že do roka a do dne sjede kopec, kde se mu úraz stal. Kopec sice víc spadal, než sjel, ale postupně se vrhl na plavání, lyže, potápění, jachting nebo skákání padákem. Nejvíc mu ale učarovalo kolo s ručním pohonem, handbike. V roce 2009 se spolu se svým kamarádem ze střední školy Mílou Doležalem rozhodli pro výlet pod pařížský Vítězný oblouk. Více než tisíc tři sta kilometrů dlouhou cestu zdolali za necelé tři týdny. Projekt nazvaný Cesta za snem získal ohlas. Po dokončení čtyři roky trvajícího projektu Na handbiku křížem krážem Evropou se rozhodli dělat projekty pro všechny. Vymysleli první Opel handy cyklo maraton. Psal se rok 2013. Dnes už mají takových projektů několik. Cílem Cesty za snem je změnit lidem život prostřednictvím zážitku, ne peněz. Každý musí dostat nějaký impulz. Buď ho mají lidé v sobě, nebo ho do nich musí někdo nacpat.

Dobře zlomený vozíčkář je pro firmu požehnáním

Veřejní investoři zadali v prvním pololetí stavebním firmám 2012 zakázek za 38,5 miliardy korun. Jejich hodnota meziročně klesla o 35,1 procenta, počet se snížil o 29,4 procenta. Vyplývá to z dat inženýrské společnosti ÚRS Praha.

„Pokles je dán především úbytkem zadání velkých stavebních zakázek hlavně v dopravní infrastruktuře v souvislosti s přechodem na nové programové období čerpání prostředků z evropských fondů a také nedořešením problémů s posuzováním vlivu na životní prostředí,“ uvedl ředitel pro inženýrskou činnost ÚRS Praha Zdeněk Kunc.

Hodnota zakázek na pozemní stavby meziročně klesla o 28,5 procenta na 11,29 miliardy korun, na inženýrské stavby o 37,6 procenta na 27,06 miliardy korun. Průměrná velikost zakázky byla 19,6 milionu korun, o 2,2 procenta méně než je průměr za loňský rok.

Jen dvě velké zakázky nad miliardu

V prvním pololetí byly zadány dvě velké stavební zakázky s cenou nad miliardu korun. První byla modernizace dálnic D1 v úseku Psáře - Soutice za 1,13 miliardy korun. Zakázku získalo sdružení Metrostav, Swietelsky stavební. Druhou je oprava železniční trati v úseku Opava východ - Olomouc hlavní nádraží za 1,03 miliardu korun, kterou dostala společnost Strabag Rail.

Největším zadavatelem zakázek z vládního sektoru bylo Ředitelství silnic a dálnic (8,22 miliardy korun), následují Správa železniční dopravní cesty (5,52 miliardy korun) a ministerstvo financí (518 milionů korun). Z komunálního sektoru zadal největší objem zakázek Kraj Vysočina (1,52 miliardy korun). Veřejnou zakázku na stavební práce získalo do konce dubna 727 firem. Největší objem získal Metrostav, kterému veřejná správa zadala 32 zakázek celkem za 1,47 miliardy korun. Z dalších 28 tendrů za 2,23 miliardy korun bude mít podíl díky účasti ve sdružení s jinými firmami.

Zadaných veřejných zakázek ve stavebnictví ubylo o třetinu

Klíše – Plavecká hala na Klíši je už více než týden zavřená. Důvodem je pravidelná letní odstávka. V souvislosti s tím probíhá také celková údržba interiéru a venkovních prostor u skokanského bazénu. „Práce jdou podle plánu, hala se otevře v pondělí 25. července,“ sdělil vedoucí provozu koupaliště Vlastimil Mařík.
	Drobné opravy provádí firma Metrostav. „Jde o opravu záručních vad, která byla naplánovaná na dobu pravidelné odstávky, aby nemusel být provoz bazénu přerušen nebo omezen jindy,“ doplnil mluvčí Metrostavu Vojtěch Kostiha.
	Vyměňují se tak například popraskané obklady, protiskluzový nátěr na skokanské věži nebo se maluje v parních saunách. „Projektant tam totiž navrhl špatnou barvu, která v parních kabinách sice drží, ale třeba vedle ve sprchách se loupe strop,“ popsal Mařík s tím, že součástí letní údržby je pochopitelně i vyčistění bazénů. Ten hlavní bazén v hale už je vyčištěný a napuštěný 1800 kubíky vody. Čtyř a půl metrový skokanský bazén se začne čistit zítra, napustí se v sobotu.
	Bazény ve venkovním areálu, na které byli Ústečané zvyklí, zůstávají kvůli havarijnímu stavu zavřené. „Nabídneme alespoň sluneční terasu, objednali jsme už zhruba třicet až čtyřicet kusů lehátek, měly by dorazit před koncem letní údržby, tedy do 24. července,“ upřesnil Mařík.
	Přes celé letní prázdniny rovněž platí cenové zvýhodnění plavání. Zákazníci si mohou za stejnou cenu zaplavat o hodinu déle. Milovníci vody mohou využít možnost ranního plavání. „A to vždy každé pondělí, středu a pátek od 6 do 8 hodin,“ uvedl ředitel Městských služeb Ústí Miroslav Harciník.
	Uzavření haly do 25. července plavcům zatím nevadí. „Máme stejně tři neděle pauzu, jsme po mistrovství, takže odpočíváme,“ říká předseda a hlavní trenér Městského plaveckého klubu Ústí Roman Eckert.

Hala na Klíši prochází letní údržbou, dočká se i lehátek

Čtyři pískovcové sochy, které představují základní přírodní živly – vzduch, oheň, vodu a zemi, snesl včera z historické budovy Národního muzea na Václavském náměstí vysoký jeřáb.

V pátek poputují do hlavního skladu v Praze 8, kde je budou restaurovat odborníci. Zpátky na svoje místo se vrátí v roce 2018, až skončí kompletní rekonstrukce muzea.
	První dolů cestovala ženská alegorická postava Vzduch, kterou vytvořil Vojtěch Šaff v roce 1888. Náročný transport trval kolem půl hodiny.
	Řemeslníci už věděli, jak na to, protože podobnou operaci uskutečnili před třemi měsíci na druhé straně objektu. „Nejtěžší je asi odhadnout těžiště sochy, aby se při transportu nepřevrátila,“ konstatoval David Čech, stavbyvedoucí ze společnosti Metrostav, který snažení kolegů pozoroval z protějšího chodníku.
Pískovcové skulptury čekaly na dopolední zásah už spoutané ve žlutých textilních popruzích. „Materiál je poškozený, podle toho jsme museli volit způsob vyvázání, aby se něco neulomilo,“ vyprávěl akademický sochař Jakub Rafl, který má na starosti restaurování soch a štuků.
Vzácná umělecká díla čeká důkladné očištění, zpevnění poškozených částí, doplnění a následně osazení i dosud chybějícími kovovými atributy. Podle Rafla je přesun prvním od té doby, kdy byly na budovu osazeny. Sochy shlížely z výšky přibližně dvaadvacet metrů, váží od 1,2 do 1,6 tuny, každá je v nadživotní velikosti, měří asi 2,5 až 3 metry. Sejmout se musely kvůli opravě poškozené balustrády. „Tohle jsou poslední sochy, které se sundají a restaurují v ateliéru. Ostatní se opraví na místě,“ doplnil Čech.
	V dubnu putovaly dolů ze strany k Čechovým sadům tři zbývající alegorické skulptury Pilnost, Ušlechtilost a Pravda. Čtvrtá socha Krása, která zde také stála, byla z důvodu havarijního stavu a hrozícího zřícení snesena již v roce 2007.
	Celková rekonstrukce Národního muzea běží, jak má. „Zahájili jsme hloubení jámy pro spojovací chodbu mezi historickou a novou budovou, restaurujeme dvě uliční fasády, probíhá rekonstrukce střešního pláště, hlavní věže a dvou nárožních,“ přiblížil současné aktivity pracovních čet Čech.
	Jak práce postupují, objevují se různé skutečnosti, které tým nečekal. „Projektant nepředpokládal, že pod vrstvou podlahy vedou vzduchotechnické kanály,“ zmínil jednu z novinek.

Nejtěžší je odhadnout těžiště sochy David Čech, stavbyvedoucí Metrostavu

Jeřáb snesl sochy z Národního muzea

V únoru vyháněli oheň ze střechy Národního muzea hasiči, včera z ní jeho alegorii sejmul jeřáb

PRAHA Kolemjdoucím se včera u Národního muzea vznášely nad hlavou sochy. Pokračující rekonstrukce historické budovy muzea si totiž vyžádala, aby technici z balustrády její levé fasády sejmuli alegorické skulptury znázorňující čtyři živly. Rameno jeřábu na zem postupně sneslo Vzduch, Oheň, Vodu i Zemi.
	Sochy, vážící od 1,2 do 1,6 tuny, dělníci spustili z výšky přibližně 22 metrů. Od otevření budovy v roce 1891 byly ze svého místa odstraněny úplně poprvé. Na zakázku je o dva roky dříve vytvořila dvojice sochařů. Mladý umělec Vojtěch Šaff ztvárnil Vzduch jako antickou bohyni Héru a Zemi jako Diovu matku Rheu. Starší sochař Tomáš Seidan pojal téma odlišně. „Vytvořil neutrální ženské figury, kterým dal do rukou atributy dokládající živel, jejž mají představovat,“ řekl Lubomír Sršeň, kurátor oddělení starších českých dějin. Oheň tak znázorňuje žena, jež má v rukou pochodeň a blesky, zatímco vodu představuje akt mladé dívky držící nádobu s vodou a s korály na krku. Dříve v ruce držela i trojzubec, ten se však nedochoval.
	Spouštění soch nebylo nic jednoduchého, jsou totiž z poměrně křehkého pískovce. Na celý proces dohlížel restaurátor a sochař Jakub Rafl. „Transfer této sochařské výzdoby provádíme proto, že balustráda a prvky pod sochami jsou na tom po statické stránce špatně a budou se opravovat,“ řekl. Poškozeny jsou však podle něj i sochy. Povětrnostní vlivy totiž narušily samotný pískovec i kovové součásti soch. Slunce do nich navíc během 125 let zapeklo silnou vrstvu prachu, proto jsou dnes téměř černé.

Na dva roky do skladu

Plastiky zítra doputují do hlavního muzejního skladu v Praze 8, kde projdou renovací. Ta má trvat půl roku až rok. Restaurátoři sochy vyčistí, zpevní jejich poškozené části a ty chybějící doplní umělým kamenem. Opravené sochy se na střechu muzea navrátí až poté, co bude v roce 2018 dokončena rekonstrukce celé budovy.
	Spolu s nimi se na opačnou stranu budovy směřující do Čelakovského sadů vrátí i další čtyři alegorické sochy, které byly sejmuty již dříve. Ty nepředstavují živly, ale vlastnosti charakterizující vědeckou činnost – Pilnost, Ušlechtilost, Pravdu a Krásu. V průčelí budovy se pak znovu objeví i sousoší Géniů, které bylo sejmuto již v roce 2006, protože bylo v dezolátním stavu. Zpět na jeho původní místo si však cestu najde již jen kopie, originál bude po renovaci zdobit interiér muzea.

Oprava probíhá podle plánu

Od zahájení rekonstrukce Národního muzea uplynul přibližně rok a tři měsíce. V současnosti jsou dokončeny bourací práce a probíhá oprava fasády, střechy, podlah a elektrorozvodů.
	Lešení po obvodu muzea již od dubna zakrývá obří bankovní reklama, která u Pražanů vzbudila řadu negativních reakcí, především na sociálních sítích. Muzeum se nicméně proti kritice bránilo tím, že za reklamou získané peníze uspořádá několik výstav.
	Na nádvoří muzea se v současné době hloubí prostor pro nové technologie a výtahy. Ty po svém dokončení dovezou návštěvníky až k podzemní spojovací chodbě, která jim umožní nerušený průchod pod Vinohradskou ulicí do sousední nové budovy Národního muzea. Jáma pro chodbu se na staveništi právě hloubí. „V příštím roce začnou instalace nových technologií, práce na zastřešení obou nádvoří a zpřístupnění kopule návštěvníkům,“ popisuje Michal Lukeš, ředitel Národního muzea.
	Práce podle něj pokračují podle plánu a zatím se prý nevyskytly žádné potíže ani překvapení, jež by zásadním způsobem ovlivnily průběh či cenu rekonstrukce. „Stále jsem realistický optimista a vše tlačím k tomu, aby se k 28. říjnu 2018 muzeum alespoň částečně otevřelo veřejnosti,“ říká ředitel. Nejenže na zmíněný den připadá výročí sta let od založení Československa, Národní muzeum zároveň ve stejném roce oslaví dvě stě let existence.
	Podle prvních odhadů měla technicky náročná rekonstrukce muzea přijít téměř na tři miliardy korun. Nakonec se zdá, že to bude o poznání méně. Zakázku za 1,636 miliardy korun získalo Sdružení M–P–I, složené z firem Metrostav, Průmstav a Imos Brno. Lukeš již dříve v rozhovoru pro MF DNES vyjádřil obavy, aby se firmy nepokoušely cenu navyšovat. „Snažíme se jakékoliv snahy o neodůvodněné vícepráce eliminovat. Rozdíl oproti dohodnuté ceně zatím činí asi dva miliony korun, což považuji při tak rozsáhlé rekonstrukci za úspěch,“ říká.

Živly se snesly ze střechy muzea

Třicítka budoucích dělníků má práci ve firmě jistou

Krásné Březno – Ve spolupráci se Střední průmyslovou školou stavební a Střední odbornou školou stavební a technickou v Krásném Březně pokračuje společnost Metrostav.
	Od nového školního roku se v ní na práci ve firmě bude připravovat na třicet žáků. „Sedm z nich nastupuje do prvního ročníku, získají podobně jako jejich spolužáci všechno potřebné vybavení, včetně nářadí, pracovního oblečení, dáme jim stipendium, zaplatíme ubytování, stravování a jízdenky,“ uvedla Jana Kořínková, vedoucí personálního útvaru stavební společnosti.
	Žáci se musí zavázat k tomu, že ve firmě odpracují minimálně tři roky. „Záruka pracovního místa je hlavní jistota, kterou nabízíme.
Dřív s tím byly trochu problémy, později hlavně rodiče pochopili, jak moc to znamená,“ připomněl personální ředitel Tomáš Zámečník. „Spolupráce probíhá od roku 2008 a stále se vyvíjí. V současné době pro Metrostav vychováváme zedníky, tesaře a strojní mechaniky. Zájem žáků a jejich rodičů o zařazení do tohoto programu je velký. Vhodní kandidáti proto v prvním pololetí procházejí takzvaným draftem, ve kterém se rozhodne, zda budou v programu pokračovat,“ vysvětlil ředitel školy Vítězslav Štefl.
	Od společnosti dostanou také svého patrona, který se jim bude věnovat nejenom během školní přípravy, ale také při odborných praxích a po nástupu do zaměstnání.
	Firma spolupracuje se sedmi školami v celé republice.
Absolventi programu tvoří asi deset procent jejích zaměstnanců.
„Spolupráce zaktivizovala i další firmy. Takže nyní mají naši žáci více možností výběru a uplatnění v zaměstnání. Zdá se to jako práce navíc, ale jsme jedna z mála škol v kraji, které takové příležitosti nabízejí,“ dodal Štefl.

Stavební společnost hledá řemeslníky ve škole

Charitativní cyklistický závod Metrostav Handy Cyklo Maraton neziskové organizace Cesta za snem vstupuje do 4.
ročníku. Na výrobě jedné z trofejí, svatováclavské koruny, se podílelo v Preciose celkem 7 lidí a její zhotovení trvalo okolo 30 hodin. Základem se stalo čiré hutné sklo doplněné strojově a ručně broušenými křišťály. Celá trofej se skládá z 50 samostatných dílů. Více informací si můžete přečíst ve čtvrtečním vydání.

Stavebnictví, které vždy s předstihem oznamovalo nástup hospodářské prosperity (ale i krize), se na přelomu minulého a tohoto roku dostalo do útlumu. Začaly se naplňovat obavy stavařů a realitních odborníků, že nebude co stavět..

Úmorné administrativní a zákonné procedury, zdržení nebo zastavení stavebních projektů kvůli neplatné analýze vlivu na životní prostředí (EIA) a skluzy v projektové přípravě jsou hlavními příčinami, proč na konci loňského a začátkem letošního roku stavební výroba uprostřed hospodářské konjunktury vykázala propad. Časopis Development News již dříve citoval obavy ředitelů stavebních firem před touto situací. V pravidelné kvartální analýze českého stavebnictví, která mapuje hodnocení letošního 1. čtvrtletí a očekávání manažerů stavebních firem do budoucna, tyto obavy potvrzují respondenti výzkumu, na němž je analýza založena.

NESTAČÍ JEN CHTÍT

Od ledna do března 2016 se stavební produkce meziročně snížila o 8,8 %, přičemž pozemní stavitelství kleslo o 9,9 %, inženýrské o 5 %. Ještě v dubnu pokles pokračoval, stavebnictví meziročně snížilo svou produkci o 13,7 %, z toho pozemní stavitelství o 12,8 %, inženýrské o 15,5 %. „V tomto roce očekávám vývoj stavebnictví v oblasti stagnace nebo mírného poklesu, což bude způsobeno propadem v čerpání evropských fondů oproti roku 2015 a nedostatkem připravených investic. Příští rok by už mohl být ve fázi mírného růstu, pokud se podaří vyřešit problém EIA,“ hodnotí v kvartální analýze sdružení CEEC Research Pavel Pilát, generální ředitel společnosti Metrostav.
	„Nastartování nových investic bude potřebovat kvalitní práci a svůj čas. Dalším ovlivňujícím faktorem je skutečnost, že řada záměrů, o nichž se hovoří především v oblasti infrastruktury, není po stránce projekční či procesní připravena tak, aby mohly vznikat v termínech, které se očekávají,“ říká tamtéž František Vaculík, předseda představenstva stavební společnosti PSJ a dodává: „V přípravě nových projektů chybí koncepce dalšího rozvoje infrastruktury a, zdá se, že i kompetentní lidé zodpovědní za vypracování takové koncepce.“

ZAKÁZKY LONI UBÝVALY

Nepříznivý trend signalizovala statistika vývoje stavebních zakázek již ve 2. pololetí loňského roku. Veřejných zakázek ve 3. čtvrtletí 2015 meziročně ubylo o 5,8 %, v posledním kvartálu o 24,9 %, měřeno jejich hodnotou. Zakázky soukromého sektoru ztrácely 14,9 %, resp. 12 %. V 1. čtvrtletí sice počet zakázek letos meziročně vzrostl o 22,7 %, jejich hodnota však byla o 9,2 % nižší (absolutně klesla na 32,6 mld. Kč, z toho přibližně 1 : 1 činily zakázky z pozemního a inženýrského stavitelství), z toho v pozemním stavitelství pokles hodnoty činil 6,1 %, v inženýrském 12 %.
	„Nemyslím, že by měla výrazně růst poptávka ze strany soukromého či veřejného sektoru. Naopak, hrozí propad velkých dopravních staveb způsobený neschopností vlády včas vyřešit problémy s EIA,“ soudí Radoslav Dvořák, šéf společnosti INOS Zličín. „Stavební firmy se stále více budou též potýkat s nedostatkem lidí na technických i dělnických postech.“ Ačkoli většina ředitelů stavebních firem letos očekává mírný růst odvětví, ředitel S. O. K. stavební Josef Netík se naopak obává poklesu. „Meziroční index cen stavebních prací byl vždy, bez výjimky, kladné číslo, často i více než 5 %, a to až do roku 2009. Od té doby po dnešek však ceny ve stavebnictví v ČR poklesly zhruba o 3 %. Z této informace si dovoluji zkonstruovat zjednodušenou úvahu, že skrytý deficit ve výši cen stavebních prací činí minimálně 10 %,“ říká J. Netík a upřesňuje: „Vzhledem ke skutečnosti, že takto velká cenová disproporce stále přetrvává, bez tendence ke srovnání, usuzuji, že nabídka i nadále významně převyšuje poptávku a pokračování růstu našeho stavebního sektoru se tak odkládá na pozdější dobu.“
	Mírný růst stavebnictví letos očekává 66 % ze 113 ředitelů stavebních firem, dotazovaných v rámci šetření CEEC Research. Je to méně než v předcházející kvartální analýze, kdy ve zlepšení doufalo 77 % respondentů. Pokles očekávají 34 % stavebních společností, zatímco v lednu to bylo 21 %. „Výhled na rok 2017 ukazuje na velice podobný vývoj. Firmy predikují jen minimální růst na úrovni 1,5 %,“ shrnuje studie CEEC Research.

VÁZNE ZADÁVÁNÍ ZAKÁZEK

Mírný optimismus nabízí statistika veřejných zakázek. Letos bylo v 1. kvartálu vypsáno 805 výběrových řízení, téměř o pětinu více než ve stejném období loni. Jejich hodnota stoupla meziročně o 3,7 %. Avšak skutečně zadáno jich bylo o 41,8 % méně v celkové hodnotě.
	Přesto ředitelé projekčních kanceláří hledí do budoucna s větší důvěrou než šéfové stavebních firem. Podle jejich názoru letos vzroste trh projektových zakázek o 6,6 %; na růstu se shoduje 80 % respondentů průzkumu CEEC Research. Přitom 83 % dotazovaných očekává růst zakázek ze soukromého sektoru, 79 % ředitelů z veřejného sektoru.
Objektivními brzdami růstu stavebnictví letos zůstávají nezvládnutá řízení podle evropských pravidel EIA, což se projeví zejména v inženýrském stavitelství, a dále komplikované řízení ohledně získávání stavebního povolení. To se týká zejména soukromých investorů a stavebníků v pozemním stavitelství. Pomoci by naopak měly novely stavebního zákona a zákona o zadávání veřejných zakázek. Účinnost legislativních změn však nastane až na konci stavební sezony.
	Celkově tedy stavebnictví může očekávat velmi mírný růst (do 1 % za rok) koketující se stagnací. Přičemž ředitelé středních a malých společností se shodovali na růstu o 1,3 %, ředitelé stavebních firem v pozemním stavitelství odhadovali růst o 1,7 procenta. Velké stavební firmy podstatné zlepšení v zadávání velkých projektů neočekávají, jejich odhady letošního růstu stavebnictví se pohybují kolem 0,2 %. Toto mírné zlepšení by se mělo odehrávat v segmentu pozemního stavitelství. Společnosti, které se věnují inženýrskému stavitelství, letos očekávají pokles produkce.

Hlasatel prosperity hlásá problém

Na místě velkoprodejny z doby reálného socialismu, která ve vzpomínkách návštěvníků nezanechávala nejlepší architektonické dojmy, vznikají v centru Pece pod Sněžkou moderní apartmány Svatý Vavřinec.

Součástí projektu, který je výjimečný lokalitou, konceptem, vybaveností, architekturou i designem, bude 88 horských apartmánů určených k prodeji a následnému pronájmu, podzemní garáže a komerční parter se supermarketem, lékárnou, restaurací a širokou škálou dalších služeb. Investorem stavby je společnost Kubík Sněžka s.r.o., Praha, generálním dodavatelem Metrostav a.s. Stavba byla zahájena v dubnu 2016 a dokončení komplexu se plánuje na jaro 2018.

UNIKÁTNÍ KONCEPT

Nejzajímavější na projektu je jeho koncept, který v českých podmínkách realizuje Svatý Vavřinec jako jeden z prvních. „Mnoho českých investorů v Alpách zaznamenalo zajímavý způsob investice, který je v zahraničí zcela běžný, ale u nás stojí teprve na samém počátku. Investor koupí (nejčastěji na hypotéku) apartmán v horském projektu. Následně podle své úvahy využívá apartmán pro sebe a po zbytek času svěřuje apartmán zpět developerovi do pronájmu. Taková investice tak kombinuje radost z užívání apartmánu na straně jedné s jistým a pravidelným výnosem na straně druhé. Pronájem splatí hypotéku a poté už apartmán pouze vydělává. Podobný produkt zde, ve srovnatelném rozsahu doposud nikdo nenabízel. Přitom jde o tzv. hmatatelnou, jistou investici v podobě nemovitosti, a to mají čeští investoři rádi,“ říká Ing. Martin Kubík, majitel developerské společnosti.

VŠE POD JEDNOU STŘECHOU

Vybavenost objektu je pro úspěšnost pronajímání klíčová. Vedle apartmánů objekt nabízí parkování v podzemních garážích, supermarket, lékárnu, recepci, lobby s krbem, vinárnu, vinotéku, restauraci, originální krkonošské wellness, privátní wellness, lyžárnu, skiboxy, herny pro děti, teenagery a pro dospělé i další obchodní prostory pro servis lyží či obchod se sportovním oblečením. To vše bude k dispozici majitelům apartmánů a návštěvníkům tzv. suchou nohou. „Při koncipování architektonického návrhu jsme se snažili maximálně oprostit od toho, jak se doposud na českých horách stavělo a navrhnout objekt s takovou vybaveností, jaká zatím nemá na našich horách obdoby, říká Ing. arch. Jiří Opočenský z architektonické kanceláře ov-a (Opočenský Valouch architekti). Právě ta zvítězila v architektonické soutěži deseti vybraných architektonických ateliérů, kterou uspořádal investor pro realizaci projektu Svatý Vavřinec. Porota v čele s architektem Josefem Pleskotem vyzdvihla promyšlené a originální řešení celého projektu. Důraz na architekturu, design a kvalitní grafiku je patrný i z řešení interiéru objektu, na němž se vedle ateliéru ov-a podílí také studio edit!.
	Lidé chtějí být v centru dění, mít všechno včetně lyžařského areálu na dosah a přitom mít blízko do přírody. Umístění projektu v samém centru horského městečka, které je srdcem Krkonoš, to beze zbytku splňuje.

Pro média

Ing. Kateřina Hainzová, MBA

Mgr. Radim Mana

Metrostav handy cyklo maraton 2016 startuje už 2. srpna

Unikátní vodní kanál, který znají všichni slavní čeští slalomáři, vznikl trochu náhodou

Dobře zlomený vozíčkář je pro firmu požehnáním

Zadaných veřejných zakázek ve stavebnictví ubylo o třetinu

Hala na Klíši prochází letní údržbou, dočká se i lehátek

Jeřáb snesl sochy z Národního muzea

Živly se snesly ze střechy muzea

Stavební společnost hledá řemeslníky ve škole

50

Hlasatel prosperity hlásá problém

Pec pod Sněžkou mění tvář

Noviny Metrostavu číslo 11-12/2016

O společnosti

Reference

Naše technologie

Pro média

Udržitelný rozvoj

Kariéra

Centrála společnosti

Recepce centrály společnosti

Důležité odkazy

Metrostav na sociálních sítích